Ocenění se udílí lidem, kteří prokázali celoživotní oddanost svobodě a demokracii a byli vždy odpůrci komunismu a jiných forem tyranie. Medaili v minulosti získal například Lech Walesa, papež Jan Pavel II. či Milada Horáková.
Některé známé osobnosti, které proti komunismu aktivně bojovaly, vyjádřily údiv či rozhořčení. Podle nich Klaus žádným aktivním odpůrcem komunismu nebyl. Iniciativa „Vraťte nám stát!“ dokonce vyzvala americkou nadaci, aby Klausovi medaili odebrala.
Do boje vyrukovali i někteří dlouholetí zastánci Klause. Jeho bývalý poradce Tomáš Haas napsal, že ocenění nebylo za disent, ale za službu svobodě a demokracii a za to, že Klaus byl instrumentální v převedení České republiky ze socialismu na moderní stát, založený na svobodě a principech svobodného trhu.
Kdyby Klaus tuto dosti volnou interpretaci přijal a mlčel, možná by spor rychle utichl. Ale nebyl by to Klaus, aby vše nechal takříkajíc vyšumět. Reagoval slovy, že cenu dostal za boj proti komunismu „v širším slova smyslu“.
Bývalí disidenti si prý nemohou boj s komunismem monopolizovat. Nestačí, že na rozdíl od něj byli za totality ve vězení. Klaus to prý nechce nijak zlehčovat, ale boj s komunismem „v širším slova smyslu“ je něco jiného. Ti kdo ho vyzvali k odevzdání medaile, podotkl, jsou prý lidé „trapní, hloupí, směšní,“ a měli by se stydět. Medaile je údajně oceněním pro ty, kteří se s komunismem utkávali a utkávají v nejrůznějších formách a způsobech. Proud aktivního nesouhlasu s komunismem byl podle něj široký. S nacismem nebojovali pouze partyzáni, s komunismem pouze chartisté. „První neporazili nacismus, druzí neporazili komunismus," argumentuje Klaus.
Celou aféru je dobré zasadit do určitého kontextu. Tak především bychom měli brát v potaz skutečnost, že komu udělí medaili za boj s komunismem nějaká americká nadace, je věcí takové nadace. V radě Victims of Communism Memorial Foundation jsou některé osobnosti, které bojem s komunismem skutečně prosluly. Jestli se tentokrát při udílení medaile nadace takříkajíc „sekla“, vrhá to špatné světlo především na ní. Až příště vybere skutečného bojovníka s komunismem, možná nebude medaili chtít.
Zajímavá je ovšem Klausova definice boje s komunismem coby boje „v širším slova smyslu“. Klaus se už v roce 2003, jako tehdy nový prezident, vyjádřil, že nesouhlasí s těmi, kteří vytýkají obyčejným lidem, že s totalitním režimem kolaborovali, že se nebouřili, že nezakládali opoziční skupiny, jako to udělala skupina intelektuálů. Reakcí oné masy obyčejných občanů byla podle něj rezistence, nevýkonnost, náhradní individuální aktivity, atomizace společnosti, pouhé pasivní žití v kulisách propagandy. Samotnému Klausovi je nutno přiznat, že úplně pasivní nebyl. Organizoval kupříkladu bytové semináře.
Jeho popis boje s komunismem v širším slova smyslu ovšem v kontextu udělení ceny svádí k ironii. Když Klaus totiž tvrdí, že medaile, kterou dostal, je oceněním pro ty, kteří se s komunismem utkávali a utkávají v nejrůznějších formách a způsobech, přičemž se nemusel nikdo nechat zavírat do vězení, protože jedním z oněch způsobů byly kupříkladu „náhradní individuální aktivity“, možná by měl americké nadaci navrhnout, ať dá příště svoji medaili všem českým chatařům z dob komunismu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
