Jestliže je nějaké politické hnutí vystavěno primárně na charismatu a názorech, jakož někdy i na penězích, jedné jediné osobnosti, schází mu vnitřní mechanismy, které umožňují demokratickou diskusi a transparentní rozhodování.

Lidé, kteří mají ambice se dostat do vysoké politiky, často neváhají se tam vyvézt na zádech silné osobnosti s tím, že zpočátku plně respektují její názory i vůdčí roli. Jenže jakmile se do vysoké politiky dostanou a usednou kupříkladu v poslaneckých lavicích, velmi často si začnou nárokovat větší roli.

Jelikož populistická hnutí organizovaná na vůdcovském principu nemají mechanismy, jak takové nároky demokraticky prodiskutovat a popřípadě uspokojit, ocitají se dost často v nebezpečí rozkladu.

To se nyní stalo hnutí Úsvit. Není zdaleka prvním politickým projektem, v němž se silný vůdce, který nerespektuje demokratické principy při vnitřním rozhodování a diskusi, dostane do konfliktu s lidmi, kteří vůči němu byli při vidině politického úspěchu pod jeho křídly nejprve zcela loajální. Netýká se to přitom jen čistě vůdcovských projektů, jakým byl Úsvit.