Schůzka se jistě konala z dobrých důvodů, protože v české zahraniční politice dlouhodobě máme několik různých hlasů, které si často protiřečí. Jenže existuje jen malá naděje, že se situace zlepší.

Hlavním problémem je, že prezident Miloš Zeman vyjadřuje často velmi svérázné – a od vládních představitelů odlišné – postoje k různým zahraničně-politickým tématům nikoliv primárně proto, že by měl tak odlišné názory, vyvěrající z hlubokého vnitřního přesvědčení, ale proto, že svá odlišná stanoviska používá v politickém boji.

Navíc skutečné důvody některých jeho vyjádření k Rusku – jsou, kulantně řečeno – netransparentní.

Tam, kde Zeman skutečně zastává nějaké hluboké přesvědčení, nedokáže pro změnu dost dobře hledat kompromisy, nebo alespoň mlčet. Není to prostě součástí jeho osobnostní výbavy.

Prezidentův přístup k politice, i té zahraniční, dobře osvětlil jeho nedávný výrok z neoficiálně pořízené nahrávky, jímž komentoval zprávu o tom, že ministryně spravedlnosti Helena Válková podala demisi, slovy, že „se podělala“, čímž mu prý znemožnila „demonstrovat sílu“.