Řeč přitom není jen o vztahu parlamentních i vládních politiků a současného prezidenta Miloše Zemana, ale i o prezidentovi Václavu Klausovi.

Ačkoliv se nyní často argumentuje, že nejrůznější excesy Zemana souvisí se zavedením přímé volby prezidenta, ústavu si vykládal po svém a zahraničně-politickou linii vlád porušoval nebo ignoroval i parlamentem zvolený Klaus.

Když Klaus kupříkladu odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu, kterou před tím podpořily ústavními většinami obě komory parlamentu, politici Klausovi různým způsobem hrozili, ale nakonec se nic zásadního nestalo.

Není tedy divu, že prezident Zeman si hned po nástupu do funkce začal vykládat ústavu po svém - tedy tak, aby posílil svoji pozici na úkor parlamentu a vlády.

Straničtí politici se bouřili, hodně mluvili o Zemanově hrozbě parlamentní demokracii, když jmenoval bez souhlasu parlamentu svoji vládu takzvaných expertů, a dokonce vznikl jakýsi konsensus, že je třeba zpřesnit prezidentovy pravomoci.