Luis Aragon ve své knize Souběžné dějiny SSSR uvádí, že britský maršál Montgomery na ustavujícím zasedání NATO v roce 1949 prohlásil: Jsme ve válce s komunismem. [1]
Tato válka měla své dozvuky ještě 31. ledna 1967, kdy bylo zahájeno u Městského soudu v Praze hlavní líčení proti Vladimíru Komárkovi-Kazanovi, narozeném 5.10. 1924 v Opavě. [2] Prokuratura ho viní, že v letech 1948-1950 jako placený agent výzvědné cizí moci [3] organizoval a řídil na území Československa protistátní skupinu, jejímž hlavním úkolem bylo ilegální převádění různých osob do zahraničí. Komárek opustil na jaře roku 1948 ilegálně republiku. Od té doby se zdržoval v zahraničí, naposledy v USA. Byl získán cizí zpravodajskou službou ke spolupráci proti ČSSR jako placený agent. Byl také vyškolen pro vedení protistátní činnosti na území našeho státu. Zorganizoval nepřátelskou skupinu, jejíž členy nejen vyškolil, ale také vybavil 2 vysílacími stanicemi s příslušenstvím, prostředky k tajnopisnému spojení, pistolemi a náboji. Zabezpečil pro skupinu i značné finanční částky ze zahraničí. Po dobu své nepřítomnosti pověřil vedením skupiny J. Pavelku.
Komárek se několikrát vrátil do republiky, kde vedle řízení skupiny prováděl i špionážní činnost. Zprávy odesílal v tajném kódu prostřednictvím M. Huťové do zahraničí. Pavelkova skupina byla odhalena a potrestána. Komárkovi se podařilo uprchnout. Komárek pracoval proti republice i za svého pobytu v zahraničí.
Líčení byli přítomni zástupci velvyslanectví USA. [4] Senát městského soudu v Praze uznal obžalovaného Vladimíra Komárka-Kazana, od r. 1960 státního občana USA, vinným, že v době od podzimu 1948 do prosince 1950 v západním Německu, Francii, v Praze a jinde na území ČSSR jako agent cizí zpravodajské služby organizoval činnost protistátní skupiny. Za tuto trestnou činnost mu soud uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let. [5] Při výměře trestu odnětí svobody soud přihlédl mj. k tomu, že od spáchání trestné činnosti uplynulo víc než 16 let. Rozsudek nabyl právní moci.
U městského soudu v Praze skončilo vyhlášením rozsudku hlavní přelíčení proti obžalovanému Pavlu Tigridovi [6] , Janu Benešovi [7] a Karlu Zámečníkovi [8] . Pavel Tigrid do roku 1959 státní občan ČSR, od roku 1959 státní občan USA, byl souzen v nepřítomnosti. Již před delší dobou byl vydán příkaz k jeho zatčení. [9] Tigrid je znám jako prominent předúnorové reakce, která od počátku bojovala proti Košickému vládnímu programu NF Čechů a Slováků. Tyto cíle obžalovaný Tigrid sledoval i poté, když bez povolení zůstal mimo území naší republiky.
V letech 1948 až 1953 navštěvoval Tigrid různé uprchlické tábory, kde na shromážděních štval uprchlíky proti našemu státu. [10] Zároveň získával tyto uprchlíky k aktivní nepřátelské činnosti proti Československu. [11] Tuto trestnou činnost vyvíjel v zájmu nepřátelských rozvědek. Obžalovaný Tigrid k nám posílal ilegální cestou ze zahraničí výzvy k aktivnímu odporu proti státu a pokyny k budování diverzních a zpravodajských skupin. Od roku 1951 pracoval Tigrid v rozhlasové stanici Svobodná Evropa, kde v rozhodující míře řídil čs. vysílání. [12] Tak např. ve svém rozhlasovém projevu z roku 1951 hovořil o tom, že na naše území bylo dopraveno větší množství letáků protistátního obsahu. Tuto skutečnost potvrdili svědkové M. Pátek a M. Dvořáková (oba bývalí zaměstnanci stanice Svobodná Evropa). V letech 1948-1953 se Tigrid dopouštěl proti ČSR špionáže. Ještě před únorem 1948 udržoval úzké styky s tehdejším vojenským přidělencem USA v Praze Ch. Katkem, později vypovězeným pro špionáž. Katek se stal v roce 1948 vedoucím americké zpravodajské služby v západním Německu, kde s ním také Tigrid navázal kontakt a prostřednictvím jeho agentů udržoval spojení s některými protistátními skupinami v naší republice. O spolupráci Tigrida s orgány americké zpravodajské služby [13] vypovídali před soudem svědci B. Folta, bývalý spolupracovník Svobodné Evropy a svědkyně, kterou Tigrid do Svobodné Evropy přijal. Z výpovědi zatčených Mareše, Gavendy bylo dokázáno, že byli vysíláni agenti.
Když se ukázalo, že osvobození porobených národů je nereálné, byly prostředky směrovány jinam, např. na vydávání časopisu „Svědectví, financované např. International Advisory Council v New Yorku. Časopis „Svědectví“ slouží rozvracení našeho státu zevnitř a rozvracení morálně politické jednoty našeho státu. [14] Pavel Tigrid byl uznán vinným trestním činem rozvracení republiky a trestním činem vyzvědačství a byl mu uložen trest odnětí svobody na 14 let. Jan Beneš byl získán Tigridem ke spolupráci při svém pobytu ve Francii. Rovněž mu byl uložen trest odnětí svobody. [15]
Ministerstvo vnitra sdělilo, že v sobotu byl krajskou správou VB v Českých Budějoviích vyhoštěn z ČSSR západoněmecký státní příslušník Thomas Winzig, nar. 30.10. 1919 v Chropolech, okr. Prachatice. Winzig po skončení II. Světové války jako příslušník hitlerovské armády zůstal v NSR, kde byl získán jako agent americké a později západoněmecké rozvědky ke špionážní činnosti proti ČSSR. Vzhledem k tomu, že špionážní činnost prováděl v letech 1947-1948, učinil plné doznání a označil pracovníky těchto rozvědek, bylo upuštěno od jeho soudního stíhání. [16]
Dne 31. srpna 1967 byl zakázán pobyt na území ČSSR rakouskému státnímu příslušníku z Lince Otto Kolářovi, který přijel do ČSSR na návštěvu svých příbuzných. Jak bylo zjištěno, Otto Kolář jako bývalý čs. státní občan přijal v době okupace Československa německou státní příslušnost a v r. 1941 vstoupil do služeb gestapa v Českých Budějovicích. Po dobu svého působení na gestapu vykonával funkce tlumočníka a vyšetřovatel gestapa, jehož nelidské vyšetřovací metody jsou čs. veřejnosti známy. Kromě toho se zúčastňoval zatýkání čs. občanů v kraji, kteří pracovali proti nacistickým okupantům. V době heydrichiády eskortoval spolu s gestapákem Richterem tři čs. občany odsouzené stanným, soudem k trestu smrti za schvalování atentátu na kata Heydricha. Vzhledem k uvedeným okolnostem, zejména k tomu, že pracoval ve službách gestapa, je jeho pobyt na území Československa naprosto nežádoucí, a proto mu byl zakázán.
Bezpečnostními orgány v Hradci Králové byl vypovězen Frank Petrlák, státní příslušník Spojených států severoamerických. Po svém příjezdu do Československa jako turista na veřejnosti napadal naše spojenectví se Sovětským svazem a štvavými výroky i naše zřízení. Vyhoštěni byli i Franz Polacek, státní příslušník NSR a Werner Simoneit, rakouský státní příslušník. Nelegálním způsobem vyváželi bez proclení zboží z ČSSR, nakoupené za čs. měnu, kterou si při svém příjezdu k nám již předtím obstarali.
Pracovníci KS-SNB Praha vyhostili západoněmeckého státního příslušníka Wenzela Biegela [17] . Biegel jako zarytý nacista byl v roce 1945 odsunut z ČSSR do NSR. Od roku 1964 jezdil do ČSSR jako turista a svých cest zneužíval v propagaci revanšismu a snažil se získávat vhodné, zejména písemné materiály z ČSSR pro připravovanou výstavu nepřátelské organizace Sudetendeutsche Landsmanschafte v NSR.
Za předsednictví ministra spravedlnosti dr. Aloise Neumana zasedala čs. vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců. Zabývala se stavem trestního stíhání válečného zločince Nestora Holejka [18] . Tento nacistický válečný zločinec působil v letech okupace jako konfident SD a gestapa v českých zemích. V roce 1945 uprchl z ČSR a v současné době se zdržuje v USA. Už 10. května 1965 byl velvyslanectví USA v Praze zaslán nótou zatýkací rozkaz se žádostí o vydání Holejka k trestnímu stíhání s poukazem na smlouvu o vzájemném vydávání zločinců mezi Československem a USA z roku 1925 a londýnskou dohodou z r. 1945. Přes několikeré urgence nebyl doposud bývalý zločinec Nestor Holejko Československu vydán.
Tu válku vedlo NATO tak urputně, že na konferenci ministrů zahraničí v Lucemburku v r. 1967, které mimo jiné jednalo o krizi na Středním východě, která podle generálního tajemníka paktu Manillo Brosia hovořila ve prospěch nutnosti zachovat a zesílit atlantické spojenectví. Podle západoněmeckého ministra Brandta, který hovořil o vztazích Východ-Západ, vojensky Evropu nezměníme, protože už minula doba, kdy bylo možno pokoušet se o změnu poměrů v Evropě vojensky. Nicméně náčelník generálního štábu pozemních vojsk USA, generál Harold H. Johnson prohlásil, že „větší závazky“ USA v jihovýchodní Asii nebrání tom, aby USA intervenovaly v rámci „mezinárodních ozbrojených sil“ v Latinské Americe. Jinak řečeno, idea intervenovat v Československu vznikla v hlavě generála Harolda H. Johnosona. [19]
Z vyhlášení W. Brandta v r. 1967 na zasedání NATO o nutnosti opuštění ideje vojensky zničit Varšavskou smlouvu, jasně vyplývá, kdo na koho chtěl útočit. Tento jeho názor evidentně většinu nepřesvědčil, protože od 27.11. 1967 do 2. 12. 1967 se v Lucembursku se konalo štábní cvičení 2000 důstojníků "Lion", jehož námětem byly bojové operace ve střední Evropě pod velením bývalého důstojníka wehrmachtu Adolfa Grafa. Nelze se divit, že tu chtěli mít Sověti své vojsko.
[1] Podle Svobodného slova 25. 1967 v článku Před 17 lety začala korejská válka podepsaném (so) bylo to 17. let, kdy jihokorejská vojska a vojska okupantů jižní Koreje, tedy americká, vtrhla na sever od 38. rovnoběžky a napadla území Korejské lidově demokratické republiky. Válka skončila podepsáním příměří, ale americká vojska nadále zůstávají v jižní Koreji a nadále vytvářejí a stupňují válečné nebezpečí v této oblasti. Američané dopravují do jižní Koreje taktické jaderné a řiditelné zbraně, rozšiřují vojenská zařízení a na celém území zvyšují „stav vojenské pohotovosti“. Postavili nová přístaviště a rozšířili své námořní základny, aby mohli v případě „rozpoutání války“ urychleně vylodit další posily (přestože momentální stav amerických pozemních sil v jižní Koreji převyšuje polovinu sil USA v Tíchomoří. Korea zůstává velmi vážným ohniskem válečného požáru. Jednou ze základních cest je odstranění tohoto válečného nebezpečí je odchod amerických okupačních vojsk z jižní části země, za což obyvatelé KLDR, ale i jižní Koreje a spolu s nimi i my a milióny lidí na celém světě, po léta bojují. Tím by také bylo značně usnadněná cesta k řešení dalšího problému, a to je opětovné sjednocení země. Asi je nutné dodat, že korejská válka začala daleko dříve, v momentu přijetí ústavy Jižní Koreje, která vyhlašovala svou platnost pro území celé Koreje a snad i za její hlavní město Phongphang. KLDR o něco později při vyhlášení své ústavy učinila totéž v obráceném gardu.
[2] Na konci druhé světové války byla Evropa rozdělena spojenci na dva protichůdné ideologické bloky. Následná studená válka vyžadovala odvahu tajných agentů, kterým byl například Vladimír Kazan-Komárek. Vladimír Kazan-Komárek byl členem západní tajné služby českého původu, který byl zapojen do několika známých afér z období studené války. Poprvé se jeho jméno objevilo v mezinárodním tisku v roce 1951, kdy československé složky zatkly amerického novináře Williama N. Oatise a obvinili ho ze špionáže pro USA. Během procesu byl Komárek, v nepřítomnosti, označen za šéfa velké západní špionážní skupiny, jejímž členem měl být i Oatis. V roce 1966 byl Komárek, tehdy již občan Spojených států amerických, unesen z Moskvy do Prahy, což byl mediálně velmi sledovaný incident, který posléze vyeskaloval do mezinárodního skandálu, který v atmosféře studené války způsobil další napětí mezi západním a východním blokem. Na jaře roku 1967 byl propuštěn a americká vláda oznámila, že se vrátil zpět do USA. V roce 1972 znovu zmizel ve Španělsku a o pár měsíců později bylo v pokročilém stádiu rozkladu nalezeno jeho tělo. Nikdy se však neprokázalo, že se jednalo skutečně o něj, dokonce kolovaly zvěsti, že Komárek je stále naživu. Jeho záhadné zmizení tak zaměstnalo titulky světového tisku ještě jednou. (http://new-york.czechcentres.cz/cs/program/detail-akce/vladimir-kazan-komarek/) In my notes of that time, 1964.1 find the following direct quote: “The Czechoslovakian government has assured and has proved that anyone with a United States passport can come back and visit even if they former Czech citizens left illegally.” Ancient castles were being renovated, new hotels one called “Solidarity” were being built and new roads being constructed for the benefit of these western tourists. And it was true that many a one-time Czech citizen who fled the country after the communist take-over in 1948, had been permitted to return to visit family and friends and to leave unmolested. All this leads up to the arrest Oct. 13 of American citizen Vladimir Kazan Komarek of Cambridge, Mass., a travel agent on his way home from a conference organized by Intourist, the Soviet travel agency. Waiting Czech police seized Kazan - Komarek from a Soviet Aeroflot airliner when it made an unscheduled landing at Prague on what should have been a non - stop flight, Moscow to Paris. The charge against him. treason dating back to an anticommunist underground ring in 1948. An interestint sidelight to the case is that the name of Valdimir Komarek also figured in the 1951 spy trial of William N. Oatis of the Associated Press, the earliest and most celebrated case against an American newsman in a Communist land. Oatis, whose worst crime was that he answered routine queries from his London and New York headquarters, was convicted and sentenced to 10 years in prison. A personal appeal from President Eisenhower obtained his release some two years later. The United States denounced his trial as a travesty of justice. Komarek. the mystery man. named as a spy-ring mastermind, never appeared. (https://cdnc.ucr.edu/cgi-bin/cdnc?a=d&d=LHS19661129.2.79) KAZAN TRIAL WASHINGTON (UPI) - Despite U.S. pressure for his release, Czechoslovakia apparently plans to push ahead with the trial of U.S. travel agent Vladimir Kazan-Komarek Czechoslovakian .Ambassador Karel Duda reported this fact earlier this week, it was disclosed Thursday. Kazan, a Czech-born American citizen from Cambridge, Mass., was seized and charged with espionage and treason Oct. 31 when a Soviet airliner on which he was flying from Moscow to Paris made an unscheduled stop in Prague. (https://cdnc.ucr.edu/cgi-bin/cdnc?a=d&d=LHS19661223.2.136)
[3] WENICK: The espionage case evolved around an American of Czech origin who had in the early communist period worked for French intelligence. He was coming back and forth into Czechoslovakia and involved in bringing in arms and other items for antiregime elements. In late 1948 he came in with weapons and with the task of taking a small group of people out of the country. And the weapons that he brought in were used in an operation in which some Czech police officers were killed. The group gathered just before Christmas of ’48, and proceeded to the border area. They had a young child wit them and it was snowy. They became disoriented, and the child’s crying alerted the border guards. So the group dispersed, and most of them were captured, and eventually tried in Czechoslovak courts. But this French agent, Vladimir Kazan-Komarek, hid himself in the border area. He actually took a cyanide capsule the French had given him to use if he felt he would be captured. He took the capsule, and nothing happened. And he managed after several days to get across the border into West German, and he was picked up by the Americans in the American zone. He was then handed over to the French for treatment of hyperthermia -- he lost some toes. He spent about six months in a French military hospital (https://adst.org/wp-content/uploads/2012/09/Wenick-Martin.pdf) Srovnej též https://docplayer.cz/428283-Spion-jsem-opravdu-nebyl.html
[4] https://www.thecrimson.com/article/1967/1/25/kazan-komarek-trial-to-start-next-sunday/; https://www.thecrimson.com/article/1966/11/16/harvard-travel-service-owner-held-by/; https://www.thecrimson.com/article/1966/11/16/harvard-travel-service-owner-held-by/; https://www.cia.gov/library/readingroom/docs/193715.pdf
[5] Pan Kazan Komárek se sice brzy dostal na svobodu (https://poststandard.newspaperarchive.com/syracuse-herald-journal/1967-02-04/page-2/), které si ale možná moc neužil. Viz zde.
[6] http://www.simonak.eu/pages/prilohy/katalog_pavel_tigrid.pdf
[7] https://zpravy.idnes.cz/pribehy-20-stoleti-0zx-/domaci.aspx?c=A140525_130345_domaci_maq; https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/0701-175-179.pdf
[8] https://www.lidovky.cz/hon-na-strycka-bycka-0qt-/noviny.aspx?c=A070901_000085_ln_noviny_sko&klic=221183&mes=070901_0; https://www.sinagl.cz/icalrepeat.detail/2010/09/29/56/?pop=1&tmpl=component
[9] https://echo24.cz/a/wbMXn/stb-chtela-unest-tigrida-schvalit-to-musel-strougal
[10] Říkal, že nemůže být ze soucitu bezcharakterní. S Tigridem se zpočátku velice přátelil, zvláště v době, kdy Pavel ještě pobýval ve Frankfurtu. Společně jezdili po uprchlických táborech a snažili se lidem dodávat odvahu a naději. (https://www.advojka.cz/archiv/2005/12/byt-zrazeni-anebo-zradit-sami-sebe)
[11] Protože však exulanti odcházeli kvůli odporu ke komunistickému režimu a věřili v jeho konec, hojně se i v exilu angažovali aktivně v činnosti pro svobodné Československo. (http://manipulatori.cz/emigrace-z-ceskoslovenska-a-exil/)
[12] Žili v emigraci nejprve ve Frankfurtu, kde Pavel založil Pomocný výbor pro uprchlíky z Československa a současně působil ve Výboru pro Svobodnou Evropu, kde se podílel na přípravách vysílání Radio Free Europe - Svobodná Evropa. Od května 1951 se začalo vysílat pod názvem Hlas svobodného Československa. V Mnichovské pobočce Pavel Tigrid sestavil redakci a stal se programovým ředitelem. (https://archiv.ihned.cz/c1-22292340-novinar-pavel-tigrid-v-cechach-a-v-exilu); Ve Svobodné Evropě, to je pravda, byla novinářská činnost jasně propagačního zaměření, v tom se komunisté nemýlili. Vysílání bylo skutečně mocným nástrojem, ani ne v propagandě, ta byla ve vysílání chytře schována, někdy méně a někdy více, ale ve zpravodajství, které bylo pravdivé jako BBC, zkrátka ve zpravodajství se nelhalo,“ vysvětlil v devadesátých letech Tigrid (https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2285623-pet-zivotu-pavla-tigrida-symbol-protikomunistickeho-exilu-se-narodil-presne-pred-sto)
[14] Zlomový okamžik přišel v roce 1956, kdy založil Svědectví. Jedinečnost časopisu tkvěla v tom, že se přiklonil k myšlenkám takzvaného gradualismu, americké zahraničněpolitické koncepce, která usilovala o dialog se sovětským blokem. Tímto způsobem se měli (někteří) komunisté přesvědčit o výhodách demokracie a svobody a sami je pak začít požadovat doma. „My nechtěli vydávat Svědectví jen pro emigraci, ale dělat časopis pro domov! Chtěli jsme od začátku vydávat časopis, který nějakým způsobem budeme do Československa dostávat, a pokusit se o dialog i s těmi komunisty, kteří nám připadali po maďarské revoluci 1956, že přeci jenom nějaký dialog s nimi by byl možný.“ (https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2285623-pet-zivotu-pavla-tigrida-symbol-protikomunistickeho-exilu-se-narodil-presne-pred-sto) Z úvodního programového prohlášení redakce 28. října 1956: Tento časopis vychází v době revoluce ve střední Evropě. Je to svým způsobem revoluce jedinečná: není namířena proti socialismu, ale proti zemi, jež skutečný socialismus zradila, Sovětskému Svazu. Je to revoluce nikoli za návrat kapitalismu, ale za návrat svobody, spravedlnosti a důstojnosti lidského života. Je to zápas vedený lidem proti těm, kdo jej po léta ponižovali, omezovali, odírali a ohlupovali z příkazu cizího diktatora, nyní i Moskvou prohlášeného za zločince. Lid žádá, aby tito muži v cizích službách byli smeteni. Tento československý časopis, vycházející v cizině, se ovšem hlásí do řad bojujících.
[15] Přes Mnichov, kde krátce působil ve Svobodné Evropě (v letech 1951–1952 byl šéfem její československé redakce), se Tigrid dostal do Spojených států. Tam zpočátku pracoval jako číšník v Brooklynu (nicméně psal komentáře pro Hlas Ameriky a články pro řadu novin a časopisů) a v roce 1956 založil časopis Svědectví. Od roku 1960, kdy se stal evropským zástupcem jednoho amerického nakladatelství, a s manželkou přesídlili do Paříže, se postupně z redakce časopisu stalo na dalších téměř třicet let jedno z kulturních center české emigrace. Prvořadou pozornost věnovala redakci Svědectví v pařížské ulici Pont de Lodi československá Státní bezpečnost. Kromě různých dezinformačních akcí se snažila zjistit autory článků ve Svědectví, kteří žili v Československu. Podařilo se jí to například u spisovatele Jana Beneše, který byl v roce 1967 v procesu souzen společně s nepřítomným Tigridem. Beneš dostal pět let (na svobodu byl propuštěn po 19 měsících v době Pražského jara) a Tigrid v nepřítomnosti čtrnáct. (http://www.ceskatelevize.cz/lide/pavel-tigrid/; https://www.respekt.cz/tydenik/2003/37/muz-ktery-desil)
[16] Viz http://old.abscr.cz/data/pdf/inventar/fond-cb-v.pdf. Počet vyšetřovaných osob KS SNB v Českých Budějovících – odboru vyšetřování STB – sice nejenom pro rozvracení republiky - v letech 1948-1989 byl možná vyšší než počet členů KSČ v tomto městě. Daný spis má 240 s. Jmenný rejstřík cca 100 s. O nějaké morálně politické jednotě našeho lidu nemůže být ani řeči.
[17] Viz též https://www.nd-archiv.de/artikel/1693303.bonner-revanchist-aus-der-cssr-ausgewiesen.html
[18] Nestor Holejko se narodil na Ukrajině 28. října 1902 a byl původně elektroinženýr. Do roku 1936 byl členem KSČ a zároveň se aktivně angažoval v ukrajinském nacionalistickém hnutí. Ve třicátých letech dvacátého století pracoval jako instruktor moskevského vedení III. internacionály. V Praze vykonával funkci instruktora. Později byl tajemníkem (placeným funkcionářem) KSČ pro obvod Praha - město i tajemníkem ÚV KSČ. Den po obsazení Čech, Moravy a Slezska (16. března 1939) byl zatčen. Výměnou za svobodu přistoupil na nabídku spolupráce s Němci. Od počátku okupace Čech, Moravy a Slezska pracoval Nestor Holejko pro Sicherheitsdienst (tajnou policii nacistického Německa) jako konfident pro záležitosti KSČ. Zde používal krycí jméno "Kalinin". Jeho cesty do Moskvy organizovala německá zpravodajská služba. Cesty z Moskvy zpět do Protektorátu pak zase na oplátku sovětská vojenská zpravodajská služba GRU (ruská rozvědka). V roce 1941 jej Sicherheitsdienst (SD) uvolnil coby konfidenta ve prospěch úřadovny pražského gestapa. Do konce roku 1942 pracoval jako konfident v sektoru protikomunistického referátu. Později jej gestapo nasazovalo i v rámci protiparašutistického referátu (tzv. sektor padákových agentů). Nestor Holejko byl jedním z nejvýkonnějších konfidentů zpravodajského aparátu pražského gestapa. Při zpravodajských hrách Gestapa proti odboji vystupoval pod krycím jménem „inženýr KALININ“ a předstíral osobu politického komisaře fiktivního partyzánského oddílu. Při styku s odbojem oužíval i další krycí jména jako: Kalina, Jirka, Korsakov, Slava, Slava Novák, Major. Často vystupoval jako sovětský parašutista, Ještě před skončením druhé světové války a vypuknutím pražského povstání odcestoval 20. dubna 1945 z Prahy do Švýcarska. Přes Švýcarsko se doslal posléze do USA. Na počátku padesátých let dvacátého století za ním vycestovala z Československa i jeho rodina. Po útěku do USA sloužil v řadách americké Ústřední zpravodajské služby (CIA). Na seznam válečných zločinců byl Nestor Holejko zapsán československými úřady 11. února 1948 (pod pořadovým číslem 7.528). Důvodem byla jeho konfidentská spolupráce s pražským gestapem, jeho podíl na likvidaci partyzánské skupiny kapitána Rudé armády Alexandra Vasiljeviče Fomina (partyzánské brigády "Mistr Jan Hus"), podíl na smrti nejméně osmnácti odbojářů jakož i parašutistů Františka Pospíšila (velitele paravýsadku BIVOUAC) a Vítězslava Lepaříka (paravýsadek GLUCINIUM). Vypátrán byl až v šedesátých letech dvacátého století v USA. Následně byl Městským soudem v Praze dne 8. února 1965 vyhotoven zatýkací rozkaz. Ten byl pak 10. května 1965 předán coby první nóta ministerstva zahraničních věcí na velvyslanectví USA. Poslední urgence zastupitelského úřadu ČSSR byla datována k 16. srpnu 1967. Všechny tyto požadavky na vrácení Nestora Holejka do Československa byly Američany zamítnuty. Do Československa tak Holejko nikdy vydán nebyl a v USA žil až do své smrti v březnu 1981 v Miami Beach na Floridě. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Nestor_Holejko) Zbývá pouze upozornit, že v době vycestování Holejkovy rodiny do USA se po Rakousku pohyboval Ladislav Malý: Ladislav Malý studoval gymnázium, od primy po kvartu s budoucím knězem Janem Bulou; přešel na vojenské gymnázium v Moravské Třebové. Otec mu vybral kariéru důstojníka. Po roce 1939 byla hranická vojenská akademie zavřena; 10. 9. 1940 se přihlásil jako dobrovolník do vládního vojska; 16. 9. 1940 se zavázal k pětadvacetileté službě; byl přidělen k 3. rotě 6. praporu v Hradci Králové a 14. 11. složil slib Adolfu Hitlerovi. V dubnu 1941 mu byl udělen kázeňský trest pro opilství. Od té doby prodělal různé nemoci. Dne 31. července 1941 byl propuštěn z důvodu neschopnosti jakékoliv služby. V roce 1945 pracoval na ONV v Moravských Budějovicích . Hlásil se na Vojenskou akademii v Hranicích, ale nebyl přijat. Odešel do Mikulova, potom na severní Moravu, oženil se a měl dvě děti. Pracoval na berním úřadě, byl členem Národně socialistické strany ] . Po roce 1948 neskrýval záporný postoj k lidově demokratickému zřízenía byl přeložen do Ostravy. Roztrhal jmenovací dekret a dále pracoval jako účetní v Lázních Dolní Lipová . Nevydržel tam a přešel do lázní ve Velkých Losinách . Holdoval alkoholu, milenkám a šarvátkám. Napadl předsedu ROH v lázních Jeseník; vyhrožoval, že všichni budou viset na okolních stromech. Po zásahu Bezpečnosti roku 1949 jeho žena oznámila zmizení . Oddíl StB v Třebíči zahájil v létě 1949 pátrání. (L. M. se údajně objevil v noci z 9. na 10. srpna 1949 u rodičů ve Starči.) Pátrání v Třebíči i v Jeseníku a na Šumpersku skončilo neúspěšně. Bylo odloženo ad acta a dále byl nařízen dohled nad korespondencí manželů Malých bytem ve Starči. V září 1949 dostal Jakub Malý první pozdrav od syna z Vídně , následovalo několik dopisů]. Ladislav psal, že pracuje v Grazu jako úředník. Před Vánocemi se odmlčel. Od jara do srpna 1950 obnovil korespondenci prostřednictvím Josefa Jeřábka, řezníka a hostinského z Rokytnice, známého Jakuba Malého. Pak korespondenci definitivně přerušil. V Rakousku pracoval pro CIC a měl na starosti vyplácení agentů-chodců. Po zpronevěře peněz se vrací do ČSR a znovu se objevil na Vysočině v únoru 1951 . Nejprve zkoušel 20. února přespání právě u Josef Jeřábka. Neúspěšně. Pak 25. února 1951 navštívil na faře svého gymnaziálního spolužáka P. Jana Bulu. Žádal jej o úkryt a vyprávěl mu o tom, že unesl z domácího vězení arcibiskupa Berana, kterého chtěl převést přes hranice na západ. Arcibiskup si prý přál být ještě před překročením hranic vyzpovídán. Několikrát P. Bulovi sdělil, že již pojedou za arcibiskupem. P. Bula mluvil o Malém s P. Podveským z vedlejší farnosti a ten mu sdělil, že byl varován před provokacemi ze strany StB a radil mu, aby okamžitě přerušil s Malým veškeré styky. Zanedlouho poté, co Bula řekl Malému, že mu nedůvěřuje a ať odejde, byl zatčen. Ve skutečnosti však zatčení Buly nejpravděpodobněji souvisí s předchozím zatčením manželů Kopuletých z Heraltic, kteří věděli o kontaktu Malého s Bulou. 3. července 1951, den po teroristické akci v Babicích, byl Malý zastřelen při zásahu ozbrojených složek v poli u Bolíkovic. Přetrvávají sice legendy o tom, že Malý zásah přežil a že jeho úmrtní list byl zfalšován, ale vše nasvědčuje skutečnosti, že Malý akci bezpečnosti nepřežil. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Mal%C3%BD_(1920)) Ty životopisy se tak nějak pěkně doplňují. Když mizí Holejko, objevuje se Malý a naopak.
[19] 2. června 1967 byl při bitce policie s demonstranty ranou do týla v Západním Berlíně zastřelen student Bennno Ohnesorg. A nevěřte konspiračním teoriím, když si ve Wikipedii v anglické verzi přečtete, kdo byl Ohnesorg a co způsobila jeho smrt. A kdo ji zavinil.
Jiří Řezník
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
