S využitím údajů, uvedených v práci Julie Veselé  a po jejich doplnění lze portrét tohoto týdeníku načrtnout ve zkratce takto: 27. března 1946 vyšlo první číslo nového časopisu pod názvem Dnešek a s podtitulem „nezávislý týdeník“. Udržením „nezávislosti“ a odmítáním stranictví, které bylo v letech 1945–1948 nutností, chtěl navázat na linii Přítomnosti.  Poslední číslo vyšlo 19. února 1948. Týdeník Dnešek formálně vydávalo Sdružení kulturních organizací a vycházel v nakladatelství Františka Borového. Řídil jej Peroutka a odpovědným redaktorem se stal Edvard Valenta. S Dneškem spolupracovali například Jiří Brdečka, František Kafka, Bohuslav Brouk,  Jaroslav Drábek, Josef Grňa, zahraniční přispěvatelé Evžen Erdély a Walter Tschuppik. O divadle psali Milan Machovec a Miroslav Rutte, o hospodářství Bohumil Bílek či Karel Taraba. Největší věhlas mezi autory získal publicista Michal Mareš díky cyklu reportáží s tematikou o odsunu Němců z pohraničí.

Týdeník měl 16 stran ve formátu A3  a jeho cena byla 3,50 Kčs. Rozsah prvního ročníku činil 816 stran a rozsah druhého ročníku činil 732 stran většinou s využitím drobného písma. Graficky byl Dnešek zcela bez výtvarného doprovodu. V týdeníku se nevyskytovaly žádné kresby ani fotografie. Na titulních stranách byly zvýrazněny aktuální témata většími fonty. 

Časopis Dnešek byl rozčleněn do rubrik, které ale byly v některých číslech vynechány z důvodu zastoupení rozsáhlých témat v rámci dalších rubrik., či doplněny o jiné rubriky. Za stálé rubriky lze označit rubriku Doba a lidé, Dokumenty, Dopisy, Otázky a odpovědi, Politika, Poznámky, Úvodník. Za občasné rubriky Feuilleton, Národní hospodář, Věda a práce, Život a instituce. V týdeníku vycházela na předposlední straně kulturní rubrika Svět knih. Týdeník byl doplněn i reklamou. Poslední číslo Dneška vyšlo 19. února 1948. S ohledem na dobovou situaci se i toto periodikum věnovalo rozboru socialismu a politické převaze KSČ. Dnešek často ostře polemizoval s komunistickým týdeníkem Tvorba a zejména s předním komunistickým novinářem Gustavem Barešem..

Redakce Dneška dávala polemikám hodně prostoru a často publikovala i opoziční názory komunistů. Je to sice možné, nícméně z  dopisu jinak vcelku známé persony Z. Lahulka-Faltýna redakci časopisu Tvorba (12. 3. 1947, ročník XVI, č. 11, s. 207) lze se dozvědět, jaký měl časopis ohlas ve veřejnosti:Mám známou úřednici. Není v žádné straně, ale má velmi rda naší republiku a je upřímná vlastenka. Čte však horlivě Dnešek a věří panu Peroutkovi na slovo. A výsledek? – Nic u nás není dobré, k ničemu to nevede, všichni jsou lháři, lednové výsledky dvouletky jsou demagogie, vůbec všichni jsou demagogové, protože kdyby bylo co pochválit, pochválil by to v první řadě objektivní novinář Peroutka. A pan Peroutka zatím sbírá spadlé zedníky a o úspěších těch, kteří zůstali na lešeních a v továrnách – ani slovo. A tak plije pan Peroutka objektivně do studánky dobrých českých lidí, kteří mu věří a ze kterých vychovává soustavně nepřátele našeho státu, vlády a všeho, co se u nás děje. Myslím, že ví velmi dobře, co dělá a proč to dělá. Nejde o tu úřednici. Dělníci Dnešek nečtou a kdyby četli, museli by jenom nadávat, nebo se opovržlivě smát, že Dnešek nic neví o tom, jak horníci obětovali neděle a jak byly překročeny lednové plány dvouletky, Jak vidí jenom špatné a nechce vidět žádný jas a světlo. Nevadí. Soudr. Bareš podržel p. Peroutkovi před očima vlastní jeho zrcadlo.