Vlastní měna bývala považována za významný znak státní suverenity a dokonce i za zdroj národní hrdosti. Takto k tomu přistupovali zakladatelé Československa před sto lety, jakož i celé generace politiků a významných národohospodářů, kteří později rozvíjeli jejich odkaz. Dnes již národní sentiment vázaný na vlastní měnu není tak silný jako v minulosti. Je jiná doba. O to větší důraz však klademe na její praktické stránky: chceme, aby naše koruna byla stabilní a pevná, aby byla skutečným a dlouhodobým uchovatelem hodnoty a ne jen pouhým zprostředkovatelem našich každodenních transakcí. Setrvalé držení vlastní měny vyjadřuje víru v budoucnost, naopak útěk od měny je neklamným znakem jejího selhání.

Někdy se nám může zdát, že stabilní měna je samozřejmostí podobně jako voda tekoucí z kohoutku nebo světlo, otočíme-li vypínačem. Měna však nevzniká mimo nás, nepadá z nebe a neexistuje ve vzduchoprázdnu. To my ji tvoříme svými každodenními rozhodnutími, svým kvalifikovaným úsudkem a svými znalostmi. Měna je tak především svědectvím o nás samých, o naší odbornosti, o naší odpovědnosti, o naší prozíravosti a leckdy i o naší odvaze.