Nikdo mne nemůže podezírat z toho, že bych byl k současnému i minulému vedení České televize nekritický, byť mi to rozhodně nepřinášelo výhody. Napsal jsem řadu článků o vážných pochybách, zda vedení ředitele J. Janečka směřuje ke standardům evropských veřejnoprávních televizí. A nešetřil jsem ani současného generálního ředitele P. Dvořáka – kvůli některým organizačním a personálním krokům jsem rezignoval na funkci člena Kolegia a důvody jsem uvedl v prohlášení, publikovaném ČTK a dalšími médii.

P. Dvořák, jako zkušený manažer, velmi rychle mnohé pochopil a promítl do změn organizační struktury a během několika měsíců přeobsadil jednu z klíčových funkcí – ředitele vývoje nových formátů – velmi kompetentním a pracovitým člověkem.

Nemusím být politickým analytikem, abych si nedal do souvislostí dělostřeleckou přípravu televizních odborů, které v naprostém rozporu se svým posláním a kompetencemi veřejně vyhlásily, že přemístění paní redaktorky Drtinové z jednoho pořadu do jiného ohrožuje důvěryhodnost ČT, ne-li rovnou svobodu a demokracii v České republice.

Následně se zapojili do hry veřejných prohlášení další, m.j. člen TOP manažmentu, ředitelka Nových médií, P. Kvapilová.

Jestli generální ředitel P. Dvořák dělal něco od samého počátku správně, bylo to budování struktury řízení s jasnými kompetencemi a odpovědností – zavedení pořádku do chaosu a politikaření, jaké panovaly před jeho příchodem.