Začnu-li od konce: autor se vrací k odchodu Marka Wollnera a poměrně obšírně cituje ze zprávy interní komise ČT, kterou ke stížnostem některých zaměstnankyň jmenoval generální ředitel P. Dvořák. Nemohu říct, že bych byl příznivcem investigativního pořadu Reportéři ČT, ve kterém Wollner působil jako šéfredaktor. Vadila mi především fémová předpojatost vůči Andreji Babišovi. Ale kteří tzv. novináři si v určité době do Babiše nekopli. ČT měla takové zadání konformity vůči politickým stranám, které si rozparcelovaly ekonomické hřiště a vybraným „přátelům“ umožňovaly vybírat tučné nelegální majetkové zisky a motivovat příslušné státní orgány, aby se k takové praxi chovaly ohleduplně. Očividných příkladů bych mohl vypočítat několik stránek.

Prezident V. Havel zavedl v Rudolfinu pojem „blbá nálada“. Bohužel zvolil si k nápravě spiknutí politiků, kteří tzv. „sarajevským atentátem“ a tím, co po něm následovalo, otevřeli stavidla ekonomické tranzici v podobě „Bůh je mrtev, všechno je dovoleno“.

Do této selanky vstoupil cizorodý živel – hnutí ANO v čele s A. Babišem. U moci se střídající dvojice dominantních politických stran se cítila v nerušeném porcování medvěda ohrožena. Babiš se stal veřejným nepřítelem a zkorumpovaná média v duchu zavedených zvyklostí vládnoucímu establishmentu pilně sloužila.

Wollner a Reportéři ČT nebyli výjimkou. Televizní program byl pouze viditelnější než předhánějící se autoři tištěných médií. Zadání plnili stejnou měrou. A to s Wollnerem i po jeho odchodu. Stačí připomenout skandální moderování kandidátů na úřad prezidenta nomen omen Řezníčkem.

S Markem Wollnerem se léta znám a z našich rozhovorů jsem pochopil, že diskuze na toto téma je stejně zbytečná. Wollner je povahově výbušný, dynamický a umím si představit, že jako šéf mohl být nepříjemný a důsledný. Bez ohledu na naše názorové rozdíly však tvrdím, že je jako člověk férový.