O její škodlivosti-neškodlivosti, o nutnosti-nenutnosti ji pěstovat, zda ji do benzinu přimíchávat-nepřimíchávat, a co hlavně, zda její pěstování dotovat-nedotovat. A v neposlední řadě, jak jinak, k čemu nás nutí-nenutí Evropská unie.

Tohle bezchybné představení českých Monty Pythonů museli mít poslanci snad nacvičené, a existuje-li z tohoto postmoderního spektáklu další záznam, doporučuji, váženým posluchačům, vyhodit všechna DVD s britskými komediálními mágy a ve chvíli negativního rozpoložení pustit si jejich podprůměrné tuzemské klony.

A kdo v představení ztělesnil hlavního bubáka a co mu tvořilo imaginární kulisu? No ovšem, nepřítomný ministr financí a jeho Agrofert.

Tolik omílaný plot, prezidentem hozený americkému velvyslanci, je proti tomuto čajíčkový odvar. Tož, dostal jsem opět za vyučenou a vracím se proto k neironizujícímu názvu dnešního příspěvku.

Všichni, kteří mě znají, vědí, že jsem odchovaný jazzem a rock´n´rollem, netuší možná, že jsem již od mala vstřebával do sebe též hudebně vážnou múzu. V rodinném prostředí pěstoval se však, neodborně řečeno, její lehčí žánr v podobě romantických oper a melodických symfonií.