Na otázku, koho že budu volit, odpovídám tedy po rodovém zvyku taky otázkou: "A koho ty?" Mám to tím pádem z krku, neb se mi ptají povětšinou ti, co budou kvůli slibovaným jistotám volit ČSSD a z nepochopitelných důvodů se za to stydí. Některé z nich ovšem podezírám i z daleko horší volební varianty, a pak byl by stud namístě. Sám jsem přesvědčením sociální demokrat. Dokud ale v čele této partaje budou Michal Fierlinger Hašek, slovy udatný avšak činy přizbabělý Sobotka, anebo uřvaný odborář Zavadil, jemuž Nečasova vláda připadá nejhorší od 50. let, a nikoli osobnosti s moudrostí a noblesou novináře a publicisty Jiřího Lowyho, například, upřednostňuji i přes nejrůznější jejich přehmaty Zelené. Ondřeji Liško, není vás vidět ani slyšet! Ksakru! A času je už málo, lze-li hradním čulibrkům věřit, že se v předvečer výročí vzniku Československé republiky skutečně vydáme i my demokraté houfně (zdůrazňuji houfně) k volebním urnám, abychom dostáli oné cti spolurozhodnout, do jaké že to republiky se v poslední říjnové úterý probudíme. 

Dolní sněmovna se nám tedy zdárně, možná ukvapeně, vyprázdnila, a já si opět dovolím ocitovat dramatika: "Prázdnou scénu mám také rád. Otázka je, jak dlouho může být prázdná. Pozoroval jsem, že v první fázi se obvykle neděje nic. Lidé čekají. V druhé fázi zneklidní, protože nevědí, co se stalo. V třetí fázi začnou lehce hučet, protože v tom spatřují jakousi bezradnost divadla, které nedokáže vysvětlit publiku, proč se ani nehraje dál, ani nezavře opona. No a ve čtvrté fázi začnou lidé odcházet nebo se smát. Hlavně však: prázdná scéna má svůj zvláštní obsah. Své poselství..." Můžeme se zatím jen domnívat, jaké že to poselství vlastně vyslala svým vyprázdněním poslanecká sněmovna?