Jsou tohoto naši vládní odborníci i s jejich předchůdci ale schopni? A co poslanci a senátoři? Mohli by snad být autory dlouhotrvajícího politického absurdna Ionesco či Beckett? Mohli, kdyby ovšem hlavní hrdinové byli aspoň průměrnými herci, kteří by uměli dodržet výše uvedené zákonitosti absurdna. Takto jsou sami sobě autory, režiséry i aktéry špatné operety.
Neskromně podotknu: Při jásání mnohých nad ustavením přímé volby prezidenta bylo mi úzko. Asi jako dnes politikům, co po ni tenkrát tolik toužili a teď jakoby na to zapomněli. Či jen netušili, že se jím stane ON?
Při Jeho zvolení vzpomněl jsem si na Hapkovu a Radovu písničku z Nestroyovy komedie Provaz o jednom konci, v roce 1971 hrané v dnes už legendárním Krejčově divadle Za branou. Nám zněla libě, soudruzi byli nasratí: "Konec práce, konec dření, od zítřka se všechno změní, ať žije nový zámecký pán...". Husák byl krátce u moci a divadlu zbýval rok do konce existence. Jak víme, tehdejší ministr kultury Brůžek zařízl tu úžasnou svobodomyslnou scénu jedním škrtem pera. Zapomněl už na to jeho demokratický leč demokraticky nezvolený Jiří Balvín? A tak je to se vším.
"Ještě si užijeme spoustu srandy," prohodil po volbě Zemana Karel Schwarzenberg, a jistě netušil, že národ nebude usmátý od ucha k uchu. Spíš větu myslel jako satirický šleh, aniž by tušil, že i on sám k té nesrandě přispěje.
Hlavní aktéři i drobní příštipkáři naší jednoaktovky (zapamatujme si jméno Karolina Peak) jakoby stále zapomínali. Ti včerejší dnes zapomínají, co včera slíbili, ti dnešní odborníci zas překotně slibují, co v zájmu lidu zítra zapomenou. Dnes se skoro všichni shodnou na prioritě předčasných voleb. Ha ha ha, směju se, a bezděky vzhlédnu z podhradí výš. Co je dnes prioritou, zítra bude zapomenuto, tvrdím.
Epilog: "Co chvíli se mi stane, že si vzpomenu na něco, na co jsem zapomněl, ale vzápětí zapomenu, na co jsem si vzpomněl. Začíná to být vážné. Každou chvilku například zapomenu, kdo je na jevišti a kdo odešel, zda někdo někomu tyká nebo vyká, jakou měl náladu, když odešel. Může se mi klidně stát, že někdo přijde a už nikdy neodejde, anebo naopak odejde hned na začátku a už nikdy nepřijde, anebo má přijít, ačkoli už je na scéně, nebo má odejít dvakrát za sebou, aniž mezitím přišel." Ano, naše politická reprezentace chová se často jak v absurdních Havlových hrách. Jen kdyby se ale pořádně naučila role. "Konec práce, konec dření, od zítřka se všechno změní!"
komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
