Jak ale milé, vezmu-li teď do rukou útlou veršovanou knížku „miláčka barmanů“ architekta Jiřího Mergera, z níž vypůjčil jsem si název k dnešnímu přemítání, a čtu v ní: „Zapomněli jsme i na ženské/barman nás žene z Jenštejnské//Pejskaři venčí svoje psíky/pracující se hrnou do metra//My navzdory těmto trendům/to napálíme ke Kalendům//Poledne/ve větvích už dávno neřvou ptáci//Ještě poslední piva sklínku si dopřáváme U Jelínků“. Uf, byly to krásné časy.

A co že mě tedy v předcházejících dnech zaujalo natolik, abych toto před úsvitem zhmotnil do 450 slov? Především zvolení Adriany Krnáčové pražskou primátorkou. Raduji se z toho, že milovanému městu „povládne“ žena, navíc fešná a jistě plná přesvědčení, že zdařile vypořádá se s extrémně náročným obdobím. Nebyla snad i předchozí období náročná na vypořádávání se s nimi?

No, a mnohým navzdory, rád jsem i za Matěje Stropnického, před časem vysmívaného za výkon v herecké roli, což přece neznamená – navzdory jeho některým ideologickým názorům -, že nemůže být kvalitním náměstkem pro územní rozvoj. Nesklidil snad na počátku 90. let podobnou kritiku za filmovou roli dnes úspěšný ředitel smysluplné nadace Člověk v tísni Šimon Pánek?