Začátek tohoto přínosu represivních orgánů začíná s odhalením Josefa Bartončíka coby agenta STB v průběhu voleb v roce 1990 ze strany náměstka ministra vnitra. Nebyl by to Ruml, který charakterově zřejmě deformován ze své dizidentské minulosti tento svůj čin zdůvodnil zabráněním toho, aby se Bartončík nestal předsedou Federálního shromáždění a Havel neskládal do jeho rukou slib prezidenta. Rozkošné. Mimochodem, své morální kvality znovu dokázal při odvolávání Václava Klause v době jeho zahraniční cesty. Pašák.

I druhý zásah státních zástupců a soudní moci souvisel s Václavem Havlem, kdy na základě příkazu k zatčení byl zadržen Miroslav Sládek a tak se nemohl coby poslanec účastnit volby prezidenta. Vzpomínám si na to jako dnes. I já sehrával malé kolečko v onom volebním soustrojí a ač stranický příkaz v rámci ČSSD, za kterou jsem byl senátorem, zněl dát hlas Havlovi, já – v tajné volbě – mu ho nedal. Mé výhrady byly totiž značné. Právě ten jeden zadržený hlas Miroslava Sládka vedl k tomu, že se Václav Havel stal právě jen o hlas prezidentem České republiky a mimochodem korunoval své prezidentství tím, že protiústavně coby prezident bez souhlasu vlády i Parlamentu podepsal podporu válce v Iráku, válce , která byla z hlediska mezinárodního práva nelegitimní, opírala se o vylhané důvody, přinesla smrt miliónům a vznik islámského státu a dalších džihádistických skupin, které nás děsí doposud.

Třetí zásah je všeobecně známý pod názvem Kubiceho zpráva, která na desítkách stran několik dnů před volbami s cílem poškodit ČSSD, přinesla mnoho smyšlenek o propojení – a to bylo roztomilé – výhradně ČSSD s organizovaným zločinem. Pikanterie o znásilňování malé dívky na jakési jachtě samotným Paroubkem se nikdy neprokázaly. Na tu zprávu mnohý z nás vzpomíná. I já, v podstatě bokový poradce předsedy ČSSD jsem tam o sobě našel asi 4 stránky a naprosto jsem nevycházel z údivu. Šílennosti. Kubiceho zpráva, politicky organizovaná ODS a částí lidovců (Severa), kteří později přešli k TOP 09 splnila účel a ČSSD, přes v té době nesporné úspěchy (6 ti procentní růst HDP, růst reálných mezd, atd.) zůstala druhá…

Čtvrtý zásah je známý spektakulárním vtrhnutím do Úřadu vlády a zatčením dnešní manželky bývalého premiéra Nečase. Vypadalo to giganticky a úděsně a mnohý z nás snad i na chvíli uvěřil, že jde o spiknutí nejvyššího řádu…Jinak samozřejmě většina národa pád Nečasovy vlády srdečně uvítala, protože svou politikou tupých škrtů v době, kdy se sousedi typu Slovenska, Polska i Maďarska ekonomicky nadýchávaly všechny dráždila na nejvyšší míru. Dnes už bych tomu zásahu netleskal.

Nu a máme tu asi největší zásah, jehož předehra trvá už asi rok a půl a jejím cílem je odstranění představitele politického hnutí s trvale dominantní politickou důvěrou veřejnosti. Nepomohly diskuze o řepce olejné, nepomohly diskuze o EET, nepomohl ani zvláštní zákon ohledně majetku Andreje Babiše, nepomohly četné slovní onanie Kalouska a spol. v Poslanecké sněmovně. Po každém útoku Babišovo hnutí jen zesílilo.