Přišlo určité období, kdy Babiš nesoptil, neječel, ale mluvil klidně, stručně a kuse a k věci. Mnohý jej mohl brát jako významného člena vládního týmu odpovídajícího za ekonomiku země, která se zvedá. A začal získávat sympatie i mimo okruh svých bývalých voličů.
Včera jsem si udělal čas a poslouchal intervieu pana místopředsedy vlády. Šílené: Křik, ječení…Ani jediný věcný argument.
Zdá se, že když přijde krize, téma, které mu logicky není vlastní a hlavně křeč, v jaké jedná, vrací se jeho přirozenost : hysterické kolovrátkové monology pronášené napůl cizí řečí, která připomíná něco mezi češtinou, slovenštinou a bulharštinou.
A jeho věty typu : Jsem bojovník proti korupci u tohoto miliardáře, který leštil kliky a vemlouval se premiéru Grossovi, účastnil se podivných privatizací, vtíral se k šéfům nejrůznějších stran a ministrům, působí komicky.
Andrej Babiš je přece je synonymem největšího střetu zájmu v historii možná celého Československa od roku 1918. A to ví každý. I ti, kterým to nevadí i ti, kteří tím žijí. U mě nastal zlom. Ať mluví o ekonomice, ale ať proboha nemluví o tom, jak je čistý. To jsou slova, která vytištěna na toaletní papír, by mohla sloužit jedinému účelu.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV