Fakt mě nebaví, když o někomu musím veřejně prohlásit, že je blbec, pako či kráva. Ovšem míra tuposti mnohých politiků, politicky angažovaných umělců, mainstreamových politologů, komentátorů tak narůstá, že člověk ze sebezáchovy, aby si udržel duševní zdraví, si vypomáhá expresivními výrazy. Dnes moji pozornost upoutala má oblíbenkyně, předsedkyně branného výboru za ODS Jana Černochová.

Ale popořadě… Václav Klaus jr. dokázal, že je synem svého myslícího otce. Ačkoliv s oběma bych určitě nesouhlasil při hodnocení některých ekonomických a sociálních jevů, oba patří k té nepatrné menšině českých politiků, kteří se umějí postavit proti mainstreamovému tupému proudu a říkat něco odlišného, něco, co se s vysokou pravděpodobností dříve či později ukáže pravdou.

Starý Klaus (promiňte pane prezidente – to víte, je to zkratka, ale jinak se skvěle držíte) vyrazil svého času jako předseda Poslanecké sněmovny amerického velvyslance, když Američané zahájili vylhanou válku v Iráku, tentýž Klaus si už jako prezident ihned pozval srbského velvyslance, když Topolánkova vláda mimo program a proti usnesení Poslanecké sněmovny na návrh Karla Schwarzenberga uznala nezávislost Kosova, vedeného organizovanými zločinci typu Taciho. Slovensko tak nikdy neučinilo.

Poté co byli zabiti tři čeští vojáci v Afghánistánu, vystoupil v podstatě šílený náčelník generálního štábu Opat s nepředstavitelným projevem, kdy vyhrožoval Afgháncům „spravedlivou“ odvetou za to, že pro ostatní naprosto logicky ve válce, která tam přes 40 let bouří, se brání vetřelcům a okupantům, ke kterým podle jejich pohledu patříme, a že za svou ozbrojenou akci budou ztrestáni. I rozproudila se diskuze.

A do této diskuze umírněnými slovy vstoupil též Václav Klaus mladší, který až s noblesou (částečně pro něj překvapivou) pravil to, co je mnohému blízké (a já to vyjádřil ostřeji), že totiž mnozí z nás se nevidí ohroženi tím, co se děje v Afghánistánu, a že účast na konfliktu nikterak neposílí naši bezpečnost, protože vojáky bychom měli chtít mít tady, když je jich oproti časům Gustáva Husáka jen trapná 1/10.