Jan Palach – jak známo – celým svým srdcem i rozumem se upínal k Pražskému jaru. A buďme upřímní, byla to nejnosnější událost českých dějin 2. poloviny 20. století. Mladí celé Evropy znechucení více méně z toho, z čeho jsme znechucení my dnes, hledali alternativy a socialismus s lidskou tváří byl v bouřlivém roce 1968 byl nejpozitivnějším produktem onoho roku, přitažlivý, opojný, lidský.

Nad hrobem Jana Palacha promluvil – a jinak to ani nemohu nazvat – skřet šířící nenávist a fanatismus...Karel Schwarzenberg a řekl „Musím říci, že když se podívám, co jsme s tou svobodou udělali, tak se stydím, když tady stojím. Opravdu se stydím, a každý by se měl dnes zamyslet, jakou oběť on přinesl a jak se dneska ke svobodě chováme,“ řekl.