Přitom je to země, která měla naprosto stejné startovní podmínky v roce 1990 jako například malé Československo, ale dovedla nechat propadnout výkonnost své ekonomiky a životní úroveň svých obyvatel takovým způsobem, že dnes představuje druhou největší a zároveň nejrozvrácenější zemi evropského kontinentu.

Když neví kudy kam, pořádá násilné převraty : tu v podobě oranžové revoluce, tu pučem radikálních revolucionářů. A jejich součástí je natahování rukou tu ve vztahu k Rusku, tu k Západu...

Její politici se chovají naprosto nepříčetně.  Zpřetrvávají všechny myslitelné vazby ke svému  sousedu, kterým je jedinou samostatnou velmocí tohoto kontinentu, tj. Rusku a uprostřed stavu faktického bankrotu a sociálního kolapsu mu ještě vyhlašují sankce.

A aby toho bylo více: ač sami nejsou schopni jakkolik pomoci těm obyvatelům, jejichž domovy, školy a nemocnice zničili, odmítají připustit, že jiná země jejich obyvatelům je schopna pomoci...

Jejich politici si namlouvali, že si mohou dovolit cokoliv a že Západ je vždy podpoří...