Díky neuvěřitelně hloupé politice Nečase, Kalouska a Gabčíka, díky jejich bigotnímu a fundamentalistickému ideovému pojetí světa a totálně destruktivní ekonomické a sociální politice, člověk ví, že vše, co ještě před 2 roky by říci  nemohl,  aniž by se na něho vrhli novináři, dnes nejen říci může, ale snad i musí. Nečas s Kalouskem nás osvobodil: Takže to první, co jsem například říci nikdy  nemohl :  Úloha katolické církve byla v dějinách českého státu  mnohem zápornější než komunisté.

Říci tuto myšlenku před nedávnem, tak vás málem zlynčují. To co se 23 let povinně muselo říkat,  bylo, že za komunismu jsme žili v zavrženíhodném a zločinném režimu, potlačujícím lidská práva každého z nás. Mnohý z nás v tom systému žil. Byl ne nepodobný Vesničce mé střediskové, trochu šlendrián, více  šetření a já měl Ladu místo dnešního Superba. Na druhé straně práci měl a dokonce musel mít každý a v tomto duchu mohl žít. Rozdíl mezi generálním ředitelem podniku a vyspělým zaměstnancem byl maximálně pětinásobný. Když Sověti zaútočili na Afganistán, trochu jsme z toho hysterčili, dnes po roce 1989 patříme úděsně ke světu, který zahájil již 4 války : v Iráku, znovu v Afganistánu, humanitárně jsme vybombardovali Jugoslávii, zasáhli jsme v Libyi a teď další idioti chtějí zasáhnout v Sýrii.

Ta komunistická strana. Jistě – byla tvrdá v padesátých letech, byly vraždy, byla persekuce. Ale už v roce tuším 1958 jsme zazářili v Montrealu a naše filmová tvorba z 60 let dodnes nebyla překonána. Ano chtěli jsme změnu, ale netrpěli jsme v noci, zda nás někdo vytáhne k výslechu. Charta 77 nepochybně byla významná a Anticharta nevkusná. Ale jinak – i jako člověk, který lehce proti systému bojoval, mne například Václav Havel vůbec nezajímal. To mne více zajímalo, co se uvolní při Gorbačovově perestrojce.