Typické to bylo právě ve Velké Británie, kdy jak konzervativci, tak labouristi nadbíhali velkokapitálu, podporovali NATO v jeho agresivních plánech, připravovali s dychtivosti dítěte hrajícího si na vojáčky nové a nové  útoky na pokud možno stabilizované země, jen vedené neposlušnými autoritativními vůdci.

Totéž platí například v Německu, kdy již nelze rozlišit, co chce Merkelová (CDU/CSU) a co Gabriel (SPD). Nadbíhání na téma uprchlíků, které se u nás uvádí jen jako dílo Merkelové, ve skutečnosti ještě křečovitěji podporoval právě zmiňovaný Gabriel, který s německými podnikateli podepsal jakési memorandum o výhodnosti přijímání uprchlíků a příslíbil, že Německo přijme každý rok půl miliónu běženců ze Sárie, Afganistánu či severního Iráku.