S údivem jsem zíral, když neprošel kandidát prezidenta na ústavního soudce Jan Sváček. Různé až žalovatelné výroky typu: podpora kmotrů, kontakty na STB, justiční mafie apod. byly až lehce podlé. Jana Sváčka jsem znal mnoho let, svého času jsem s ním jako s nezávislým expertem konzultoval některé body oddílu „Právní stát“ pro  programovou konferenci ČSSD v roce 2006, jehož jsem byl garantem. Otevřeně řečeno, žádný z ústavních soudců nemá tak hluboké znalosti o reáliích českého soudnictví jako právě on - mnohaletý předseda největšího krajského soudu v České republice.

Racionální vhled a kvalitní předpoklady v oboru trestního práva by pro Ústavní soud zcela nesporně byly přínosem a pro mnohé řadové soudce, kteří často ani nemají důvod znát některé mátožné postavy tohoto sboru, by rozhodně členství Jana Sváčka bylo nesporným zviditelněním této dnes spíše upadající právní instituce. Mimochodem - Václav Klaus mne zklamal, že Jana Sváčka opětovně nenavrhl. Někdy je sveřepý v hloupostech a jindy - jako nyní - je naopak nedůsledný.

Navržení Zdeňka Koudelky je naopak  krokem zcela mimo. Z mého úhlu pohledu je totiž Zdeněk Koudelka jediným právníkem spjatým s ČSSD, o kterém se dá hovořit, že je spojen s onou pochybnou částí justičního podhoubí, nazývaného částí tisku jako justiční mafie.  Zdeněk Koudelka se stal náměstkem Nejvyšší státní  zástupkyně Renáty Vesecké a nemám důvodu nevěřit informacím, že jí ji doporučil její souputník při „řešení Čunkovy záležitosti“ - tehdejší místopředseda Nejvyššího soudu  Zdeněk Kučera. Učinil tak v domnění, že tím dojde k neutralizování kritiky ČSSD ve vztahu k NSZ. Problém byl ovšem v tom, že Koudelka nebyl oním mužem, kterého by kdy ČSSD – nebo alespoň ČSSD v oné době - brala jako svého.