Ode mě to asi bude znít zvláštně, zejména když jsem kategoricky proti válce v Afghánistánu. Koneckonců jsem mimo jiné bývalý trestní soudce a dnes advokát-obhájce.
Ty hranice jsou složité. Zcela určitě bych nikdy nebojoval v Afghánistánu proti Tálibánu. Na to jsem příliš racionální a vím, že tam Západ včetně nás nikdy zvítězit nemůže.
Ale v situaci, kdy kolega voják z Afghánistánu, čili spojenec, zastřelí někoho z našich, museli by být ti kluci andělé, aby na to nereagovali.
A v takových mezních situacích platí oko za oko, smrt za smrt.
Neřeším v tomto momentě, zda máme být v Afghánistánu.
Určitě nemáme.
Voják může odmítnout rozkaz, jen je-li z ř e j m ě z l o č i n n ý.
To nepochybně nesplňuje účast na bojích v Afghánistánu.
Nevím, zda je moudré, že naše orgány tam naše vojáky ponechaly…
Je to totální blbost.
Američani své boys, u kterých by přicházelo do úvahy podezření z vraždy, už stáhli.
My ne…
Bože můj, proč jsme takoví nekňubové…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
