Přiznávám, že jsem málokdy čekal s takovou netrpělivostí na projev kohokoliv. Objevily se totiž v minulých dnech informace, se kterými přišel jinak nepochybně velmi kompetentní  premiér spřáteleného Slovenska Robert Fico, že z německých kruhů má zaručenou informaci, že se připravuje válka většího rozsahu, tj. v kontextu USA – Rusko.

I já cosi takového pociťoval : tomu by nasvědčovala náhle – téměř ze dne na den vydramatizovaná argumentace všech možných západních činitelů : NATO, všech unijních ministrů zahraničních věcí, kancléřky Merkelové, Tuska atd. Výroky všech, které budily dojem, že Rusko snad už zítra bude bombardovat  Berlín a připomínaly rétoriku USA těsně před tím než nastalo nestoudné humanitární bombardování Srbska či vylhaná válka v Iráku, která dnes přivodila ke světu „Islámský stát“.

V tomto smyslu asi nepotřebovali odpověď jenom Rusové, ale i lidé na celém světě. Každý normální člověk totiž chápe, že Západ a jmenovitě Obama, Merkelová chtějí vyprovokovat Rusko  k vojenské akci, která by přerostla minimálně v regionální konflikt.

Vím, že stále ještě nemluvím k věci, ale je naprosto obvyklé, že když se nějaký americký prezident ocitne v úzkých, tak zahájí válku, pokud možno daleko od hranic své země. A tak Clinton potřeboval zakrýt svou aféru se stážistkou Levinskou, která směřovala hrozivě  k jeho odvolání a tak zahájil  humanitární bombardování v bývalé Jugoslávii a zničil část Srbska. Bush mladší měl zase zájem o ropu a také na tom nebyl s preferencemi nejlíp a tak si vymyslel zbraně hromadného ničení v Iráku.

Díky němu dnes máme z bývalých poražených vojáků Sadama Husajna Islámský stát. A to může být případ Obamy : je na tom tragicky, je doslova ochromen, v tom co činit: podpora obyvatelstva je mizivá, v obou komorách Kongresu  čelí silnému a nesmiřitelnému odporu republikánů, má před sebou dva roky do konce mandátu a může si dát nohy na stůl.