Vláda hraje s veřejností absurdní drama na téma důchodová reforma. Celá nepochybně důležitá a komplikovaná agenda je veřejnosti interpretována jako součást balíku opatření ke stabilizaci veřejných financí a zdá se, že ji takto ministr práce Jurečka a jeho ekonomií nepolíbení kolegové ve vládě i chápou. To je však mylný pohled. Důchodová reforma nemůže mít s krátkodobou stabilizací veřejných financí nic společného. Důchodová reforma – má-li se tak opravdu nazývat – je dlouhodobá změna penzijního systému, která by měla být spuštěna s náležitým odstupem a měla by se týkat občanů, kteří se jejím principům budou schopni v čase náležitě přizpůsobit.

Současná vláda však chápe změny v důchodovém systému jako krátko nebo střednědobé opatření, které se bude dotýkat již dnešní generace, nacházející se těsně před důchodovým věkem podle současných pravidel. Pro ně a všechny další ročníky důchodců mají připravované změny přinést zhoršení podmínek oproti dnešnímu systému – především prodloužení věku odchodu do důchodu a zhoršení podmínek pro výpočet důchodu.

Dlouhodobost penzijní reformy vyžaduje potřebný široký konsensus s jejím obsahem na politické scéně, aby její principy byly stabilní, trvalé, a celý systém tak mohl spolehlivě v čase fungovat. Vláda, která má pohodlnou většinu ve Sněmovně, se tváří, že o takový konsensus s opozicí usiluje, ačkoliv se nachází v předvolebním období a veškerou svou politiku zakládá na tématu „antibabiš“, démonizaci opozice a jejím válcování v parlamentu. Představa, že v této atmosféře a s tímto přístupem se opozice, nota bene v předvolební kampani, připodepíše pod návrh změn, které s nimi nikdo nekonzultoval, zhoršujících postavení většinově jejích voličů, je čistou iluzí.