Zatím jsme se však dočkali - a to i z úst vládních expertů – pouze těžko přijatelných tvrzení, že příčinou debaklu bylo opožděně zavedení roušek loni v létě či jejich liknavé nošení nedisciplinovaným obyvatelstvem, případně od opozice častých politických invektiv, že za vše může chaotický mikromanagement premiéra Babiše. Seriózní vážná analýza však chybí i od těch oficiálních zdravotnických grémií, která by jí měla mít v popisu práce.

Pokusme se tedy absenci vážného hledání příčin odborníky trochu nahradit pohledem laika poučeného roční zkušeností s průběhem epidemie u nás.

Oficiální místa nám od počátku až dosud vždy tvrdila, že základním smyslem a cílem všech přijímaných vládních opatření a restrikcí je zabránit zahlcení zdravotnictví a překročení kapacit zdravotnického systému počtem nakažených ve vážném stavu, kteří vyžadují náročnou medicínskou péči.

Naše zdravotní autority se pokusily tento cíl naplnit tím, že se snažily a snaží zabránit různými metodami šíření viru. Jejich prioritou se stala prevence, ať již v podobě omezování mezilidských kontaktů cestou lockdownů, či cestou očkování. Ukázalo se však, že u nemoci, jako je Covid-19, je tento cíl velmi obtížné, či zcela nemožné naplnit. Většina standardních epidemiologických opatření může dobře fungovat u takových infekčních nemocí, kde nemoc šíří klinicky nemocní lidé s jasnými příznaky onemocnění. Takový však Covid-19 není, nákazu šíří i lidé kteří dosud neonemocněli nebo neonemocní vůbec. V takovém případě ovšem opatření zaměřená na omezení šíření viru zabírají jenom velmi obtížně a snaha o jejich zefektivnění cestou zpřísňování a plošnosti vede k neúnosným nákladům celoplošných karantén a paralýze hospodářského i společenského života, která je dlouhodobě neudržitelná.