Postoj našeho proevropského mainstreamu k výročí sta let naší státnosti je nutně nekonzistentní. Na jedné straně vzývá „tatíčka“ Masaryka, na druhé straně hlásá snahu o místo v tvrdém jádru evropské integrace. TGM líčí jako velkého Evropana a věrozvěsta dnešní evropské centralizace, stále citují jeho různé výroky, a přitom zcela ignorují smysl a význam jeho politických činů. To kvůli nim, ne kvůli slovům se stal velkou historickou osobností. A tyto jeho zásadní skutky jsou jednoznačné a protikladné záměrům dnešní EU – TGM rozbil staleté mnohonárodní habsburské soustátí a uskutečnil myšlenku českého (tehdy československého) národního státu. Tím se zapsal do historie. Oslavujeme-li Masaryka a jeho dílo, oslavujeme český národní stát.

Jsme-li zuřivými zastánci dnešní EU, chceme-li vidět naši zemi ve tvrdém integračním jádru, souhlasíme-li se směřováním EU, potom musíme logicky považovat Masarykovo dílo a naši moderní státnost za omyl, protože se jí chceme urychleně vzdát.

Je pravdou, že relativně bohatou, prosperující a demokratickou zemí jsme byli již v rámci monarchie, nová republika nám srovnatelnou hospodářskou prosperitu a politickou stabilitu nepřinesla. Přesto její vznik drtivá většina příslušníků generací našich předků a prapředků považovala za nesmírně pozitivní hodnotu a i v současnosti se nezdá, že bychom od toho chtěli ustupovat – proto jsme si také 28. říjen zvolili za hlavní státní svátek.