Tak například nám proimigrační propaganda tvrdí, že není přijatelné odmítat běžence přijmout, neboť nikoho prý nelze zbavit práva na důstojný život v materiálním dostatku a bezpečí. Takové právo však nikdy neexistovalo a existovat nemůže. Jen v utopických snech může platit, že na blahobyt a bezpečí existuje nárok. V dnešním světě jsou to jenom obyvatelé vyspělých zemí, kdo mohou říci, že poprvé v historii jejich dnešní generace dosáhly vysokého životního standardu a relativního bezpečí, ale ne proto, že by na to měly nárok, ale dlouhodobým úspěšným historickým vývojem svých zemí a současnou příznivou mezinárodní situací.

Problém chudoby a regionálních konfliktů nelze vyřešit přestěhováním obyvatelstva méně rozvinutých zemí zmítaných konflikty do nejbohatších regionů světa. Paralely s naší posrpnovou emigrací neplatí. Dnes totiž nehovoříme o migraci jednotlivců, dnes jsme svědky exodu statisíců a miliónů. Ten je třeba zastavit, nikoliv stimulovat.

Namísto toho je třeba pomoci stabilizovat rozvrácené země a napomoci jejich rozvoji. V tomto kontextu je hluboce amorální dále zhoršovat šance na zlepšení jejich situace tím, že je zbavíme velké části jejích elit a produktivního obyvatelstva tím, že budeme stimulovat a usnadňovat jejich odchod do Evropy. Právě oni totiž mezi běženci převažují, nikoliv ti nejubožejší, jak se nám snaží namlouvat proimigrační propaganda. A místní elity, které dnes odcházejí, jsou nenahraditelné pro jakoukoliv šanci na pozvednutí svých mateřských zemí z rozvratu a chudoby. Podporou a umožněním jejich emigrace poskytujeme těmto zemím medvědí službu a dále podlamujeme jejich rozvojové šance.