Před blížícími se prázdninami, v neradostné politické situaci, kdy přihlížíme válečnému šílenství, sebedestrukci Evropy, postupujícímu úpadku, ztrátě nadějí na lepší budoucnost a beznadějným politickým zmatkům u nás doma, člověk často neví, odkud čerpat naději a víru ve zlepšení. V naší i v evropské politice je jí pomálu. O to překvapivější je, když na zdroj nové víry, naděje a lásky vůči naší zemi a jejím obyvatelům i naděje do budoucnosti člověk narazí kolem sebe mezi obyčejnými venkovskými lidmi.

Mně se to podařilo na konci května při návštěvě unikátního Muzea kočárů v malém městečku na okraji Hané s názvem Čechy pod Kosířem. Není to žádná slovutná státní instituce ani její součást, ale neuvěřitelné dílo skupiny neobyčejně schopných lidí v čele s panem Václavem Obrem, duší celého projektu, jejichž nadšení, schopnosti, znalosti, obětavost a řemeslný fortel vybudovaly na zelené louce největší muzeum kočárů v Evropě.

Nejedná se o žádnou starou stodolu ani hangár po zkrachovalém JZD, jak by snad skeptický cestovatel mohl očekávat. Pan Obr a jeho kolegové překonali myslitelné a na zelené louce uprostřed obce postavili v průběhu několika let ohromnou novou budovu, která sama o sobě může být exponátem řemeslné zručnosti a preciznosti stavitelů. A v ní vystavují desítky nádherně jimi zrestaurovaných kočárů všech typů, které získali či zachránili po celé republice