Vážený pane prezidente, vážená paní Klausová, vážené dámy a pánové,

dobrý večer. Příští týden skončí funkční období pana prezidenta Václava Klause a dnešní večer je takovým neformálním symbolickým loučením. Nazvali jsme jej „Děkujeme nejen za jazz, pane prezidente“. O jazzu bude celý tento večer, já chci proto hovořit o tom, co se skrývá za oním slůvkem „nejen“.

Já Vám chci, pane prezidente, poděkovat nejen za těch deset let ve funkci hlavy státu, ale za celých 23 let, co se pohybujete na špici našeho pomyslného politického pelotonu. Poděkovat Vám za to, že jste tam vydržel, i když to na té špici strašně fouká, a to do poslední chvíle.

Chci Vám poděkovat, že jste měl vždycky jasnou a pevnou představu o cestě, po níž bychom měli my a naše země jít i o jejím cíli. Že jste měl vizi, že jste nás o ní uměl přesvědčit, získat nás a dodat nám víru i odhodlání ji uskutečnit.