Příklad prosperujícího blahobytného Rakouska potvrzuje, že nejde o kverulantství nevděčných zaostalých obyvatel postkomunistických zemí, ani o zoufalství občanů upadajícího jižního křídla EU. Lidé napříč Evropou zkrátka nesdílejí záměr přebudování našeho světa podle zmatených vizí, které jim ti, co jsou u moci, a s nimi spojená média vnucují. Chtějí být Rakušany, Maďary, Holanďany, Čechy a Francouzi, nikoliv umělými Evropany, nepřejí si zánik svých zemí a národů, nevěří, že projekt umělého promíchávání národů prostřednictvím masové migrace přinese něco jiného než problémy a násilné střety. Vidí, že ti, kteří jim dosud vládli, necítí žádnou odpovědnost vůči svým voličům, že jsou jim přednější zájmy kosmopolitní nadnárodní elity.

Tato politická krize EU je daleko závažnější, než dosavadní krize finanční. Britové první zareagovali odchodem, ostatní dávají najevo nespokojenost v národních volbách. EU má jedinou šanci – rehabilitovat národní státy jako základ své existence, respektovat vůli jejich občanů, přestat se snahou Evropany měnit a převychovávat, ale místo toho jim být oporou a ochranou. Pokud to dnešní evropské elity nepochopí, EU zanikne.