Nic nevadilo, že i v zemích vyspělého Západu představovala hypertrofovaná lidská práva zásadní inovaci či dokonce popření tradičních hodnot, na kterých západní civilizace stála. V unipolárním světě po pádu komunismu na to nikdo nebral ohled, vše se zdálo možné.

Západ až do konce studené války přitom byl ideologicky vysoce pluralitní a představoval tradiční, přirozeně vzniklou společnost, která se bránila světovládným ambicím revoluční univerzalistické marxistické ideologie. Právě v přirozené pluralitě byla síla Západu v boji s netolerantním agresivním a sektářským komunismem. Pod americký obranný deštník se tak vešly nejen vyspělé demokracie Západní Evropy, ale i tradiční polofeudální monarchie Blízkého východu či vojenské diktatury v Asii a Latinské Americe, stejně jako pohrobci fašismu 30. let na Pyrenejském poloostrově. Americké vedení prokazovalo potřebnou míru tolerance a realistický pragmatismus, který udržoval západní blok pohromadě. Tento pragmatický realismus umožnil i zmírnění napětí mezi oběma bloky a jejich relativně stabilní koexistenci.

Po pádu komunismu a zmizení globálního soupeře Sovětského svazu nebylo už pragmatismu potřeba. Zápas o budoucnost světa se zdál navždy rozhodnut a dominance USA připomínala epochu světovládného Říma. Jediná světová velmoc si mohla dovolit cokoliv. Nastala doba silné ideologizace politiky a tzv. vývozu demokracie zahraničními intervencemi. Přinesla dlouhou éru hegemonie amerických neokonů určujících zahraniční politiku republikánských i demokratických administrativ až do nedávných dnů.

Západ a Východ se přepólovaly – zatímco Východ se snažil učit pluralitě a demokracii, Západ propadl levičácké představě o potřebě svět měnit a zlepšit v souladu s jedinou přípustnou ideologickou pravdou formulovanou moderním progresivismem, v nějž zmutovaly různé neomarxistické a environmentalistické ideové proudy. Začala být vzývána hodnotová politika, neboť v unipolárním světě nebylo třeba dělat kompromisy a respektovat soupeře. Vítězil globalismus a sílila moc mezinárodních organizací ovládaných Západem.

Výsledky tří dekád tohoto vývoje však byly jiné, než se zpočátku mohlo zdát. Globalizace a přesun materiální výroby do Činy a dalších asijských zemí jim přinesl velmi rychlý ekonomický rozvoj, přesun bohatství v jejich prospěch a s tím související rostoucí politickou sílu. Čína se stala supervelmocí a reálným vyzyvatelem USA ve všech oblastech. Indie, Brazílie a mnoho dalších zemí nastoupily podobnou cestu. Rusko překonalo desetiletí úpadku a agresivně se dožaduje uznání své obnovené velmocenské pozice. Svět se stal multipolárním a USA na to reagují, což potvrzuje vítězství Donalda Trumpa.