„Pokud existuje stát, není svobody. Až bude svoboda, nebude státu.“
(V. I. Lenin: Stát a revoluce, 1917)

„Představ si, že nejsou žádné
státy, zas tak těžké to není.
Nic, pro co zabíjet či umírat, a ani žádné náboženství.
Představ si, že všichni lidé žijí život v míru.“ (John Lennon: Imagine, 1971)

Mé první setkání s Václavem Klausem se odehrálo v Paříži roku 1998. Vystoupil zde na konferenci o euru a to, co říkal, dohnalo jiného řečníka, tehdejšího francouzského ministra financí, k rozčilenému odchodu ze sálu: ministr vůbec nečekal, že na takovém fóru uslyší, že by se jednoho dne mohla Evropská měnová unie zhroutit. Obdivoval jsem Václava Klause za jeho otevřenost a předal jsem mu výtisk své knihy Znečištěný pramen (orig. The Tainted Source). Ještě větší dojem na mě udělal, když ji celou pročetl během několika málo hodin. Dokonalý čtenář!

Od té doby Václav Klaus už horlivé zastánce Evropské unie rozčilovat nepřestal. Legendární je jeho střet s Danielem Cohnem-Benditem v roce 2008 na Pražském hradě. Je sice skvělé mít pověst rebelanta, Václav Klaus však je evidentně mnohem více než potížista. Je rovněž mnohem více než „ekonom“, za něhož se prohlašuje. Je také pronikavý politický filozof. Velmi na mě zapůsobil jeho projev na Pražském hradě u příležitosti státního svátku 28. října 2010, v němž položil otázku, zda má stát v dnešním světě vůbec nějaký význam a smysl. Je přesvědčen, že má: „Pokud i nadále autenticky vnímáme naši společnou národní existenci jako cosi odlišného od národní existence... dalších svébytných národů, potom z toho něco plyne. Potom svoji kotvu, svůj stát, životně potřebujeme. Potom se k odkazu, tradicím a těžce nabytým zkušenostem
našich předků obracíme právem.“

Od Lenina k Lennonovi

Je vzácné slyšet ekonomického liberála, jak brání stát. Většina lidí si po zkušenosti s komunismem spojuje stát s levicí, to je ovšem velmi zkreslené. Klíčovou myšlenkou levice je představa státu, jenž není ničím jiným než nástrojem represe. Zrodila se za francouzské revoluce a zenitu dosáhla ve spisech Marxe, Engelse a Lenina, kteří říkali, že stát bude „odumírat“ s tím, jak se bude za komunismu vytrácet třídní boj. Od doby, kdy autoři Komunistického manifestu uvítali mezinárodní kapitalismus jako revoluční sílu, která boří tradiční společenské struktury, zejména národní stát a rodinu, byl vždy klíčovým principem komunismu univerzální a abstraktní kosmopolitní internacionalismus. „Dělníci nemají vlast,“ napsali Marx s Engelsem.