Nejsem ani z „neziskovky", která potřebuje rasově-etnickou kauzu pro získání státní dotace, ani politik obrátivší se k národu zády, aby vyhověl svému finančnímu loutkotahači, ba ani člen nějaké (úplně jedno jaké) hladové smečky vlků - pardon, politické strany.

Před měsícem jsem - v klamné naději, že už je vyhráno - psal o tom, že s pádem Ladislava Bátory by padla i naděje, že se někdo vlivný bude ještě brát o udržení klasických hodnot ve školství, kultuře, morálce, národním povědomí apod. Z jakýchsi příčin - znám je, jejich vysvětlení však bylo novodobou cenzurou již tolikrát proskribováno, že se je už ani nepokouším ozřejmit - je velmi módní a „politicky korektní" po těchto hodnotách šlapat a po jejich vyznavačích plivat a naopak velebit protagonisty nevkusu a úpadku. A tak se dostává široké podpory a publicity pochodům gayů, zatímco o dvě ulice dále se konající pochod křesťanské mládeže na podporu rodiny zůstane médii bojkotován, stomilionové granty na multikulturní programy nejrůznějších imigračních etnik se schvalují bez mrknutí oka, zatímco muzikanti symfonických orchestrů chodí o žebrácké holi, nezávislé neziskové organizace (stoprocentně závislé na státních dotacích s tučnými zisky pokrývající vysoké výplaty) obhajují a propagují kdejakého člověka „v tísni", zásadně ale ne bílého heterosexuálního muže, z jehož daní žijí. A protože klasické hodnoty je nejlepší ničit už u dětí, zelenou dostávají všichni pseudopedagogičtí propagátoři kompetencí, gramotností a novátorských metod, po jejichž nákladném zavedení sice vzrostou inovátorům konta, žák už ale neví, jaký je rozdíl mezi Václavem I. a Václavem Svatým, natož pak mezi Euklidovým trojúhelníkem a Thaletovou kružnicí.