Letošní udílení cen Americké filmové akademie se blíží. Byly zveřejněny nominace a hned se objevil průšvih.  Nominace jsou totiž moc „bílé“. Mezi nominovanými není nikdo afroamerického (čti černoši), latinskoamerického (čti Mexikánci nebo Portorikánci) či asijského původu. To rozčílilo černou herečku Jadu Pinket Smithovou natolik, že nejen se rozhodla  Oscary bojkotovat, ale dokonce navrhla zavést černošské Oscary. K ní se připojil i režisér Spike Lee. A aby to nebylo tak rasově monotónní, připojil své slovo do pranice i herec George Cloony, který se domnívá, že oscarová porota se ubírá „nesprávným směrem“. Je zapotřebí více rozmanitosti. Že mu to nevadilo, když přebíral své dva Oscary.  Šéfka americké filmové Akademie Isaacsová, která je z nominací hluboce nešťastná a frustrovaná nepřítomností menšin (spíše většin, podíváme-li se na Ameriku), už na to má recept. Budou podniknuty dramatické kroky ke změně skladby členské základny. „Provedeme revizi přibírání členů (Akademie), abychom zajistili tak potřebnou diverzitu. Přeloženo: Nabereme více barevných a ti budou nominovat zase barevné. Na umění a kvalitě nezáleží, hlavně když bude diverzitě učiněno zadost. Hádejte, jakou barvu má pleť paní prezidentky Akademie? Konečným výsledkem bude, že tradiční pozlacená soška Oscara nebude žlutá, ale černá, popř. se bude každým rokem měnit podle barvy vítěze.

K těmto nápadům jsme zatím, bohudík, v Evropě ani v Čechách nedospěli, i když předpokládám, že v hlavách některých vyznavačů globální pravdy a lásky se to náměty jen rojí. Projevilo se to např. v souvislosti s reakcemi na známé silvestrovské události v Kolíně nad Rýnem. Třeba socioložka Jiřina Šiklová se na téma sexistických ataků opilého a zfetovaného davu vyjádřila:  „V roce 1955 byla poprvé spartakiáda, byli tam dorostenky a dorostenci. Ti udělali kruh a osahávali tam holky.“ Nevím, zda paní profesorka tam taky tenkrát byla a ráda na to vzpomíná,  nebo chyběla a je jí to do dneška líto. Pokud bych ovšem její argumentaci přijal, tak to vlastně v Kolíně byla taková spartakiáda. A to je, vlastně byla, užitečná věc. Ostatně „muslimové se budou chovat podle svých kulturních zvyků. Buď to musíme přijmout, nebo postavit plot, což je nesmysl“. (Opět Šiklová).

V podobném duchu se neslo i stanovisko Amnesty International (AI) . Zatímco v městě nad Rýnem došlo (jen) k osahávání žen a pohmožděninám na prsou a hýždích, nebo ke krádežím kalhotek, tak u nás v Česku je každoročně znásilněno sedm tisíc žen!!! Ale devět z deseti postižených to vůbec nenahlásí. Podle toho jsme pravděpodobně světovou velmocí v sexuálním násilí. Jak však milá AI k tomuto číslu došla, při devadesáti procentech neoznámení, to je mi naprostou záhadou.