Jeho hlavním hostem byl izraelský národní hrdina, nositel nejvyššího izraelského vyznamenání, bývalý ministr bezpečnosti v izraelské vládě, brigádní generál Avigdor Kahalani. Hrdina jomkipurské války z roku 1973, kdy se na Golanských výšinách podařilo izraelským tankům pod jeho velením odolat více jak desetinásobné přesile agresora a navíc následně proniknou hluboko do nitra Sýrie. Svou odvahu projevil už v šestidenní válce v roce 1967, kdy velel na Sinaji tankové rotě, která první prolomila egyptskou obranu. Jeho tank dostal zásah, sám utrpěl popáleniny na 40% těla, po ročním pobytu v nemocnici a šestnácti operacích se znovu ke svým tankům vrátil. Pokud byste čekali strohého vojáka v uniformě, těžce byste se mýlili. Před vámi stojí usměvavý sympatický muž střední postavy v civilu, příjemný společník, žádný superman. Člověk, píšící o svých vojenských zážitcích knihy, skládající verše a písňové texty. Knihu o válce v roce 1973, Tanky které zachránily Izrael, představil také na tomto galavečeru. Samozřejmě jí mám, s jeho osobním věnováním, na které jsem patřičně hrdý. Když se mě ptal na jméno, hned mi položil otázku, zdali vím, kdo byla matka Josefova a jak se jmenoval jeho bratr (Ráchel a Benjamin). Takže nejen autogramiáda, ale také test z biblických znalostí.

Na současnou situaci na Středním východě má poněkud neortodoxní názory. Je lepší, aby v Sýrii zůstal u moci  Bašár Asád. „Na Golanských výšinách je několik desítek let klid. Izrael má zájem, aby to tak zůstalo.“ Skutečnost, že by v této oblasti převzal kontrolu Irán, považuje za největší nebezpečí pro svůj stát. Proto vítá zapojení Ruska po boku Asáda do tohoto konfliktu. „Američané sice bombardují, ale tím se konflikt nevyřeší.“ Izrael žije, jak víme, v permanentním stavu ohrožení. Proto také všichni Izraelci, muži i ženy, v osmnácti letech povinně nastupují vojenskou službu. „Každý by měl sloužit v armádě…Jeden den může nastat okamžik, kdy budou muset svojí zemi bránit. Kdo chce přežít v oceánu, musí umět plavat.“  Na adresu naší nynější evropské situace říká: „Arabové teď zabíjejí Araby. Jeden člověk s dlouhým vousem zabíjí druhého s dlouhým vousem. Jsou to blázni! Co asi udělají s námi?“ Říká, že evropské země  jsou naivní, časem na to přijdou. Ale nebude už pozdě? A k otázce současných migrantů říká otevřeně: „Ti lidé, kteří už přišli do Evropy, v ní zůstanou navždy. Tím si jsem jist“. K tomu lze snad dodat už jen slova dalšího účastníka galavečera, bývalého velvyslance v Izraeli, Martina Pojara: „Bezbřehou naivitou ohrožujeme naší bezpečnost“.