Premiér Sobotka odletěl do Číny, aby se pochlubil našimi budovatelskými úspěchy. Při té příležitosti jistě načerpá dostatek nových podnětů od čínských soudruhů, které potom bude uvádět do praxe u nás. Možná přiveze i pandu pro Prahu. Jen aby se nevrátil se šikmýma očima, to by mu mohlo zůstat.

Ale zpět k nám. Ekonomika roste (sice ne úplně tak, jak jsme si naplánovali), ministři chrlí jeden geniální nápad za druhým, parlament schvaluje jeden legislativní paskvil za druhým a občan? Ten zírá a nestačí se divit. To, co se na něho valí, není totiž žádný soubor státního dobra, ale jedno omezující přikázání za druhým. Stát, potažmo tahle vláda, se rozhodla, že svět našich životů bude řídit za nás. A tak nám linkuje cesty, po kterých je naší povinností se ubírat a běda tomu, kdo z nich sejde. Tak například:

Kontrolní hlášení DPH. Všichni plátci jsou povinni měsíčně (čtvrtletně) podávat hlášení o všech daňových dokladech, resp. o svém podnikání. Podnikatel musí dokazovat úřadu, že podniká poctivě. Žádná presumpce neviny. Každý je vinen, kdo nedokáže opak. Kolik to občana stojí? Nezajímá! O výsledku rozhodne úředník.

Elektronická evidence tržeb (EET). Nedáš-li mi všechny svoje účty – zahyneš! Pod záminkou masívního nárůstu výběru daní (je slibováno 18 miliard – zlatý voči) je podnikatel zatěžován zbytečnou byrokracií a nadměrnou finanční zátěží. Jen ta reklamní kampaň ministerstva financí stojí skoro 30 milionů – z našich peněz. A navíc stát bude mít  zcela přesný přehled, kdo s kým, o čem a pro koho, v podnikání. A opět rozhodne úředník.

Prokazování původu majetku. Opět je důkazní břemeno přeneseno na občana. A aby to nestačilo, tak přidáme i princip retroaktivity. Rozhodovat bude samozřejmě úředník.