Neumím totiž anglicky tak, abych z přečteného něco měl. Těch pár frází, které jsem pochytil, nestačí zdaleka na tiskovinu tohoto typu. Jsem na tom podobně jako Jiří Kodet, který při návštěvě Anglie kdysi v hluboké totalitě, oslovil trafikanta ve stánku známou otázkou „Jů spík ingliš?“ a pod jeho kladné odpovědi hrdě prohlásil: „Marlboro, plís“!

Tak jsem si ani nemohl přečíst text jeho komentátora, který reagoval na rozhovor kardinála Dominika Duky pro naše Lidové noviny (ty ostatně také moc nečtu), v němž údajně zesměšnil papeže Františka za jeho nedávnou cestu na řecký Lesbos, když jí označil za pouhé gesto vůči uprchlíkům. Kardinála onen britský komentátor označil za „zpátečnického starého muže z východní Evropy“. To ovšem vůbec nevadí. Za mne i za vás ostatní si článek v britském mediu přečetl Jiří Pehe, a také nám ho, ve svém komentáři na stránkách Seznamu.cz, patřičně vysvětlil. Ještě že ho máme!

Kdopak je to naše milé Pehe? Současný ředitel New York University of Prag a Pražského institutu pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské univerzity (všimněte si toho širokého záběru - demokracie, politika a kultura), působil dva roky jako vedoucí kanceláře prezidenta Havla a je politickým analytikem. Mimo to také spisovatelem. Napsal i politický životopis Klaus: Portrét politika ve dvaceti obrazech (on, který V.K. nikdy nemohl přijít na jméno). Vystudoval práva a filozofii na Karlově univerzitě a v roce 1981 emigroval do Spojených států, kde si doplnil politologické vzdělání na Kolumbijské univerzitě v NY. Podíváte-li se na jeho politický životopis, zjistíte, že své „závislosti“ na USA se už nezbavil. Čím jednou sud načichne, to si podrží „na furt“. A nebo také: Čí chleba jíž, toho píseň zpívej“!