A jestli ještě foukal vítr, tak s tím nápisem byla makačka. Asi jako na prvního máje, když soudruzi nosili před tribunou ty kusy prostěradel s nápisy o věčném přátelství a nikdy jinak. No, a už je to jinak hezkých pár let.
Papež František, když na konci listopadu navštívil Středoafrickou republiku, kde od roku 2013 zuří válka mezi většinovými křesťany a menšinovými muslimy (tedy menšinovými jenom tam, jinak 1,5 miliardy), navštívil přes všechna varování ústřední mešitu v hlavním městě Banguji. Při té příležitosti řekl, že „křesťané a muslimové jsou bratři a sestry a podle toho se musíme chovat“. Myšlenka, která, v této době a v situaci, která ve světě a hlavně v Evropě panuje, se zdá být téměř revoluční, ale přitom je zcela pravdivá. Všichni lidé bratry jsou.
To ostatně věděl už v roce 1967 rakouský spisovatel a scénárista Johanes Mario Simmel, když tak nazval svůj již několikátý román - Všichni lidé bratry jsou (Allen Menschen werden Brüder). Barvitý příběh dvou bratrů, kde jeden má zemřít úkladem druhého, aby vše bylo nakonec jinak. Jeho knihy, ve své době velmi populární, byly přeloženy do 25 jazyků, češtinu nevyjímaje. Víte, jaký to byl mazec za socíku vždy ve čtvrtek ráno před knihkupectvími, když měl nový Simmel vyjít? A dostalo se jen na pár zájemců. Měl jsem to štěstí, že jsem býval mezi nimi.
Simmel tuhletu myšlenku rozvinul v bohaté románové fresce. Ovšem její základ je přece zcela racionální. Začneme-li od Adama a naší pramáti Evy, tak jsme skutečně všichni bratři a sestry, v tom má Svatý otec František zcela pravdu. Ovšem i mezi bratřími může dojít k ledasčemu. Podíváme-li se opět do Starého zákona, do knihy Genesis, na příběh dvou bratrů, kteří se jmenovali Kain a Abel, tak mezi nimi došlo k roztržce jenom proto, že Jahve shlédl na Ábelův obětní dar milostivě, avšak oběť Kainovu nepřijal. A byl malér, který skončil Abelovou smrtí. Bratrovražda byla na světě. První, ale ne poslední. Stačí se podívat do naší historie na dva knížecí bratry, Boleslava a Václava. Tam ovšem nebyla ve hře Boží přízeň, ale světská moc. Mimo to Boleslav si vraždu Václavovu objednal. Dnes se to většinou dělá stejně. Tím vším chci ovšem jenom říci, že všichni lidé sice bratry jsou, ale ne vždy se tak chovají.
Existuje jedna indiánská pohádka. Starý indián vyprávěl svému vnukovi příběh o boji, který probíhá uvnitř každého člověka. Přirovnal ho ke krutému souboji dvou vlků. Jeden je zlý – to je závist, žárlivost, smutek, sobectví, nenávist, hrubost, sebelítost, domýšlivost a egoismus. Ten druhý je naopak dobrý. To je radost, láska, pokoj, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, štědrost, věrnost, soucit a důvěra. Ti dva vlci mezi sebou bojují. Vnouček chvíli přemýšlel a pak se optal: „ A který z nich vyhraje“? A starý indián odpověděl: „Ten, kterého krmíš“!
Zkusme na tuhle pravdu starého rudocha myslet o těchto vánocích. A přestože všude okolo nás bude dostatek jídla i pití, pokusme se toho zlého vlka vyhladovět, ať hlady zemře. Bez těchto vlků bude náš svět zase o trochu lepším místem k žití. A přemýšlejme i nad slovy muže, který si dal jméno po světci z Asissi. Chovejme se jako bratři a sestry. V mnohém nám to pomůže.
Teď jde už jenom o to, zda to takto pochopí i ta druhá strana, o které se hovoří v papežově větě, vyřčené v africké mešitě. Snad ten jejich Alláh jim to také tak vysvětlí.
Přeji vám požehnané vánoce uprostřed vašich blízkých ! A pokoj vám všem, lidem dobré vůle!
P.S. Děkuji všem, kteří tyhle řádky třeba někdy čtou.
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
