La terra balerina – tančící země. Tak říkají Italové těm místům dlouhé italské „boty“, kde se v minulosti země otřásala, místům, které postihlo zemětřesení. Naposledy minulou středu v hornaté oblasti Perugie. Jména jako Amatrice, Accumoli, Pescara del Tronto a další se zapsala do smutné statistiky italských míst, postižených tímto těžko předvídatelným přírodním jevem. Kolem 280 obětí přibylo do temných stránek děsivé evidence, které vede zemětřesení v roce 1908 v Messinské úžině. To si vyžádalo téměř 100 tisíc obětí.
V historii to nebylo zdaleka to největší. Jen ve 20. století zahynulo v roce 1976 655 tisíc lidí v Tchang-šanu, 280 tisíc lidí si vyžádalo zemětřesení a následná tsunami v Indickém oceánu v roce 2004 a 273 tisíc lidí padlo za oběť v roce 1920 otřesům v Kan-su, provincii na jihozápadě Číny. Naše země má velké štěstí, že není postižena tímto smrtícím přírodním jevem, nepočítáme-li chebskou lokalitu Nový Kostel a podobné. Praotec Čech, když se rozhlížel z Řípu, viděl zemi, oplývající nejen mlékem a strdím, ale také seismicky klidnou. To ostatní už tak klidné nebylo.
Česká kotlina a moravské úvaly zažily ve své bohaté historii mnohé. Slávu i pády, období rozkvětu i hluboké bídy. Na jedné straně povznesení země – hospodářské i politické – za doby vlády Otce vlasti Karla IV. Na druhé husitské války, které tuhle zemi rozvrátily v důsledku náboženské intolerance, doba pobělohorská, která vyhnala stovky exulantů za hranice a následná třicetiletá válka, která zplundrovala značnou část Evropy. Později pak velká válka, nazvaná 1. světová a po 20 letech druhá, ještě ničivější. Poté jednu diktaturu – hnědou, vystřídala ve značné části kontinentu diktatura druhá – rudá. Přes všechny tyto strázně se dnes, na počátku 21. století, daří občanům této země, jak snad nikdy v minulosti. Můžeme mít tisíc výhrad k jednotlivým politickým garniturám, můžeme sebemrskačsky hovořit o zemi prolezlé korupcí, jak mnozí rádi tvrdí, ale skutečnost nám ukazuje, že realita, je přece jenom poněkud odlišná. A jestli zde existují nějaké problémy, jako že existují a někdy ne úplně malé, tak si je ve značné míře děláme sami a nebo na ně pomáháme zadělat. Jako nyní, v souvislosti s hrozícím problémem migrace, ve kterém nejsme schopni zaujmout, prostřednictvím našich politických špiček, jasný a razantní postoj.
Tahle země, ostatně stejně jako celá kulturní Evropa, žije z kořenů, které vyrostly z anticko-křesťansko-židovské civilizace a po staletí tento prostor a jeho obyvatele utvářely. Kořeny však neexistují jenom proto, aby rostly do hloubky a dále se košatily. Z kořenů musíme brát také mízu, kterou skrývají, energii, která je tolik potřebná pro nás pro všechny, sílu k překonávání překážek. V téhleté nelehké době, která před nás staví po stovkách let znovu problémy, o kterých jsme si mysleli, že už nenastanou, potřebujeme toho všeho jako soli.
Takovéto poselství jsem si odnesl z nedělní dožínkové mše v Třebešově, z homilie pražského arcibiskupa Dominika kardinála Duky. Člověka, o kterém jsem na rozdíl od některých jiných, také církevních představitelů, pevně přesvědčen, že je skutečným reprezentantem české katolické církve s jasným názorem na věci současné. S názorem, který se nebojí otevřeně vyslovit.
Také se snažme říkat věci otevřeně, na rovinu. A stejně tak konat. Jen tak si snad budeme moci jednou říci: Česko – La terra balerina. V tom dobrém slova smyslu!
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
