V Lidicích započalo nelidské běsnění nacistů brzy ráno 10. června 1942. Všichni muži byli bez soudu postaveni před popravčí četu a zastřeleni u zdi stodoly Horákova statku. Na základě rozkazu nejvyšších německých pohlavárů, představitelů  t. zv. Velkoněmecké říše bylo v Lidicích na Kladensku vyvražděno 173 mužů.  Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let.  

Chladnokrevný zločin nacistů po vyvraždění mužů pokračoval v kladenském gymnáziu. Zoufalé lidické matky tam bránily své plačící děti, které jim násilně rvali běsnící gestapáci z náručí.

Měla to být demonstrační odplata za atentát provedený 27.května 1942 na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Přesto že nikdo z lidických občanů neměl s atentátem vůbec nic společného, případ Němcům posloužil jako záminka k zastrašení a spuštění masových represí proti českému obyvatelstvu. O několik dní později, 19. června, na střelnici v Praze-Kobylisích, bylo popraveno dalších 26 lidických mužů, které gestapáci dodatečně vypátrali. Okupanti si nedělali starosti s právem a se soudy o vině nebo nevině.

Lidické ženy byly po násilném odejmutí svých dětí odsunuty do nacistického koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti přemístěny do sběrného tábora v polském Lodži a po selekci „vhodný – nevhodný ke germanizaci“ bylo nemilosrdně 82 lidických dětí v polském Chelmnu vyvražděno výfukovým plynem v pojízdné skříňové korbě nákladního automobilu.

Lidice po vydrancování vypáleny, celá obec srovnána se zemí a podle představ a přání nacistů měl být její název navždy vymazán z mapy.