Vzájemná korespondence mezi náčelníkem generálního štábu Vlastimilem Pickem a náměstky ministryně obrany Vlasty Parkanové Martinem Bartákem i Jaroslavem Kopřivou, která se začátkem tohoto týdne objevila v MF Dnes, sice před pár lety proběhla neromantickými byrokratickými cestami, jelikož se ale týká zakázky na nákup letadel CASA, můžeme ji s jistou nadsázkou zařadit do výše zmíněné kategorie.

Tak jako v běžné korespondenci, i zde nám o podstatě příběhu vypovídá častěji to, co v dopisech explicitně není, co je jen naznačeno, či vývoj určitých výrazů a formulací v čase. Například tvrzení generála Picka, že letadla CASA plnohodnotně nahrazují zastaralé sovětské Antonovy, lze vnímat i jako hořkou ironii, jako zašifrované rovnítko.

Zvláště když zpočátku generál Picek soudí, že letoun CASA „nesplňuje požadavky armády, a to zejména v požadované přepravní kapacitě a doletu“. Náměstek Barták však Pickovu věcnou kritiku označuje za „tendenční tvrzení“. Ale Picek se asi nechtěl hned vzdát. V dopise náměstku Kopřivovi ze září 2008 výslovně uvádí: „Pořízení čtyř letounů CASA C-295 M není pro obnovu transportního letectva Armády České republiky z hlediska operačního a operačně-taktického konečné řešení, neboť tyto letouny svým doletem a přepravní kapacitou plnohodnotně neřeší skutečné požadavky armády na operační a taktickou přepravu a na udržitelnost vlastních vojsk v prostorech nasazení.“ Podle Picka bude proto nutné pořízení dvou dalších letadel s vyšší přepravní kapacitou.

Picek taktéž ve zmíněném dopise zpochybňuje výměnu pěti českých strojů L-159 za čtvrté letadlo CASA. Poukazuje na to, že chybí přesné ocenění jak L-159, tak španělských letadel a volá po nutnosti vypracování expertního posudku na cenu, přičemž doporučuje využít i některé již provedené marketinkové analýzy ministerstva obrany. Za zcela nezbytné tudíž považuje něco, co Vlasta Parkanová – údajně dle platných zákonů a předpisů – nemusela udělat. Pokud skutečně ne, pak se musí logicky jednat o naprosto mizerné předpisy a zákony.