Zatímco politik zpravidla v podobné situaci vystupuje obklopen věrnými straníky, popřípadě i rodinou, Vítu Bártovi dělalo společnost brnění v koutě.

Nicméně Bártovu poselství, pronesenému nejistým hlasem, nemohlo ani brnění se štítem s českým lvem dodat na důrazu. Člověku by mohlo být Víta Bárty až líto, ale pozor, pouze komický Vít Bárta není. To by se ho jinak kdosi nesnažil usilovně zbavit.

Celý obraz „rytíře“ Bárty, jenž pak v neděli oznámil i kandidaturu na hejtmana Plzeňského kraje, má však jistou vypovídací hodnotu. Za Bártou pevně stojí už jen hromada plechu. Bylo tomu ale někdy jinak? Jedna z příčin celého neštěstí jménem Věci veřejné spočívá patrně v tom, že živí lidé se za Bártu stavěli jen kvůli osobním výhodám. Což Bárta asi tušil a i „své“ lidi chtěl ovládat penězi či jinými výhodami, a pokud by k poslušnosti nestačil vděk, mělo zapůsobit nějaké to kompro. Podobně lze budovat firmu, kde ostatně majitel musí předpokládat, že pro něj jeho zaměstnanci pracují kvůli mzdě, ne však politickou stranu. Živit se na pozici politika ve firmě Věci veřejné vlastně znamenalo hrát roli, kterou píše a režíruje Vít Bárta, a to beze špetky vlastní kreativity. Možná i proto přistoupili někteří členové strany ke „kreativním“ podrazům.