Článek 31 Listiny základních práv a svobod, nedílné součásti Ústavy ČR, zavazuje stát, aby zajistil financování veřejného zdravotnictví financovaného pomocí veřejného zdravotního pojištění a umožnil tak zdravotní péči o všechny občany placenou solidárně, nezávisle na jejím poskytnutí.

Jde tedy o veřejnou službu, takže stát také odpovídá za její hospodárné obstarávání. Z Ústavy ČR vyplývá, že je poskytována těm, kteří ji potřebují, bez přímé platby, a pojistné, z kterého je hrazena, zákon stanoví s přihlédnutím k příjmům pojištěného. Za pojištěnce, kteří nemají příjem, musí pojistné platit stát ze svého rozpočtu a toto pojistné by měl upravovat tak, aby bilance veřejného zdravotního pojištění mohla být vyrovnaná.

Podle vzoru jiných států bylo pojistné zaměstnaných občanů stanoveno ve výši 13.5 % příjmu pojištěnce a potíže byly zprvu způsobovány jen tím, že dorovnávání státním pojistným se opožďovalo a také tím, že kromě státní VZP bylo ještě více než 10 pojišťoven zřízených podle odlišného zákona. Některé hospodařily pochybně a jiné zase měly bohaté pojištěnce a přebytky si hromadily v naději, že se zprivatizují. Časem počet pojišťoven klesl, ale ústavou předpokládaná úsporná jedna pojišťovna, jakou mají třeba Francouzi, nebyla pro odpor kšeftařů zavedena.