Článek 31 Listiny základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy ČR, jednoznačně stanovuje, že zdravotní péče je garantována každému občanovi a platí se cestou veřejného zdravotního pojištění. Výši pojistného pro jednotlivé kategorie pojištěnců Ústava ČR neřeší, pouze nařizuje, že to musí být řešeno zákonem, nižší právní norma nestačí. Ani zákon však nemůže zrušit výše uvedenou ústavní podmínku, že garantovaná zdravotní péče se hradí solidárně, cestou veřejného pojištění.

Co jsme se tedy dozvěděli?

Za prvé, poskytnutí garantované patřičné zdravotní péče nesmí být podmíněno ničím jiným, než účastí na veřejném zdravotním pojištění. Výmluva, že u lůžkové péče jde o hotelové služby, nemůže být uznána, ústava zaručuje zdravotní péči i těm, kteří za ni nemohou zaplatit, a ti určitě nemají na hotelové služby. Ale o hotelových službách by se v případě nemocnic ani nemělo mluvit. A že někteří občané rádi zaplatí? Prosím, Ústava ČR dává možnost, aby platili více, když jim zákon stanoví větší pojistné, ale ani oni nebudou platit za konkrétní péči, ale jen určené pojistné.

Za druhé, celkové náklady na poskytnutí patřičné zdravotní péče, která je nutná k uspokojení potřeb všech občanů, musí být uhraditelné z celkového výnosu získaného výběrem pojistného. Aby se vybralo, kolik je potřeba, to je v rukou státu. Z největší části je to dáno zákonem o pojistném veřejného zdravotního pojištění u vydělávajících občanů a pojistném, které platí stát za nevydělávající občany. Tato druhá položka musí být podle zákona stanovena v červnu pro příští rok tak, aby bilance veřejného zdravotního pojištění mohla být vyrovnaná. Ministr zdravotnictví tedy nežádá o nějaký milodar, ale o úhradu mandatorního výdaje, letos ve výši, která se jeví jako spíše nedostatečná.