Ti obyčejní patlalové se dostali do Cibulkových seznamů a do dnešní doby chodí s Kainovým znamením StBáků. Ti výkonní a dobří v žádných seznamech nefigurují, ale byli a jsou pro naši vlast největším nebezpečím. V létech po revoluci se začalo s jejich využíváním pro špinavou práci s očerňováním těch „malých ryb", které ovšem probíhá za velmi zvláštních pravidel. Podívejme se však nejdřív do nedávné historie.
My všichni čistí jsme nebonzovali, neudávali, nepsali anonymy, nespolupracovali s nikým a tak mohli po revoluci vyvěsit svůj"čistý štít". Po hlubším zamyšlení si však vzpomeneme jak nás to špionování provázelo vlastně celý život. Začalo to už na škole, kde jsme jako malí pionýři většinou nechtě soudruhům a soudružkám vedoucím vykecali co je u nás doma nového, na středních školách jsme pod hlavičkou ČSM a později SSM maturovali v modrých košilích a byli jsme hrdí že jsme obstáli při výborových prověrkách, kde jsme o sobě i rodinách napovídali spoustu nesmyslů, protože jen dobré kádrové zázemí nám pomohlo k doporučení na vysokou školu. Tam už jsme byli moudřejší a snažili jsme se proplout bez konfliktů a komplikací. A takovým dobrým studentem byl i pan Zifčák, alias „student Šmíd". A komu že to sloužil? Při pochodu na Vyšehrad v roce 1989 jsem viděl na konci průvodu celé dvě řady takových anonymních dobráků, kteří posléze vedli programově studenty na jatka na Národní třídě. Věřím že řada z nich je stále policisty, či důchodci s velikou výsluhou a dobrou penzí. Na vojně jsme nikomu neublížili, jen jsme museli občas absolvovat drobné výslechy na kontarozvědce, ale zůstali jsme čistí. Nebo snad,,,? V zaměstnání jsme byli nestranní, jen jsme se museli rozepisovat o zahraničních cestách a kontaktech s emigranty, ale čistými jsme zůstali. Členství ve straně jsme absolvovali jen proto, že naše funkce byla v nomenklatuře toho či onoho partajního výboru. Nebo tím byly podmíněny naše zahraniční cesty a nejen na zlý Západ, Potom přišel rok revoluce a po něm jsme tu čistotu začali dávat najevo velmi podivným způsobem,který nám vydržel dodnes. Vždyť je třeba říci že spolupracovníky, třeba tichými, byli pracovníci výsadků zahraničního obchodu, VHJ i ministerstev. A hleďme z koho se rekrutuje v současné době řada zkušených zaměstnanců ve státní sféře. Mnozí absolvovali řadu zahraničních stáží a konferencí a to i v listopadovách dnech 1989, kdy slušní lidé demonstrovali za lepší příští, ale dnes už na to zapoměli, nebo si to pamatovat nechtějí. Jen se potom včas zařadili mezi adepty na vysoké státní posty. Je to smutná reminiscence Jen náš pohled na STBáky je poněkud selektivní. Jakmile dnes někdo udělá veliký karierní skok, už se objeví skutečnosti a dokumenty, které vypovídají o jeho minulé spolupráci s touto organizací. Nikdo už se neptá kde byly celých dvacet let ukryté a kdo s nimi přišel, ale všichni víme proč. Prostě nehodí se nám a tak mu zatneme tipec. Už je nás na vládnutí moc. A tak se objevuje v průběhu let řada potvrzených informací o agentech STB a jejich přisluhovačích. Nejsou však nebezpečnější ti skrytí, kteří v zákulisí manipulují těmi, kteří si s STB zadali, tímto způsobem je vydírají a nutí ke špinavostem. A to i ty, kteří se snažili svou reputaci napravit a rádi by po dvaceti letech na svou minulost zapoměli. Neosočujme je. Vždyť za více než dvě desetiletí už prokázali jaký je jejich morální profil i podle toho co pro svou vlast udělali dobrého. Každý má právo na druhou šanci. Ptejme se raději po těch, kteří tu špínu vytahují a snaží se celou společnost znejistit a rozdělit. To jsou ti kteří by měli dostat po hubě. Vždyť heslo"rozděl a panuj" je stále aktuální.
Reiman
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Reiman
