V Těchto dnech uplynul rok od chvíle kdy jsme mohli vidět umírat lidi na kyjevském Majdanu a slyšet výstřely ze zbraní vládního Berkutu. Asi nikdo z nás nevěřil vlastním očím a tím spíše tomu,že jde o předehru k velkému umírání. Od této chvíle se mnohé v realitě Ukrajiny změnilo. Nová geopolitická situace zaznamenala anexi Krymu a vznik proruských východoukrajinských republik měnících jména od Novoruska až po nové republiky Luganskou a Doněckou. Dnes oslavují ukrajinští Rusové své vítězství u Delbaceve. Jaká je však realita očima člověka uvažujícího v souvislostech? Kdo má zájem na udržování tohoto konfliktu?

Chtělo by se počítat ztráty lidských životů. Podle ruských údajů tisíce.Podle Ukrajiny podstatně méně. Zde hraje zásadní roli propaganda. Zatímco v ukrajinské televizi se debatuje a občas se modlí nebo se vysílá reklama, v té ruské je propagnda proruských sil naplněna více než vrchovatě. Počínaje tvrzením o fašistech a Banderovcích, spolu oligarchy a pučisty a konče odvoláváním na události kolem druhé světové války a viny Ukrajinců na vyvražďování národnostních menšin. Tiše se obchází po špičkách vraždění u Katyně a smrti statisíců lidí v koncentračních táborech sovětského režimu. Nemluví se o agresi v Afganistanu, a dalších sovětských asijských republikách.  Propaganda je všemocná. Pokud se něco nedá dokázat, tak to neexistuje. Ruské zbraně ani vojáci na Ukrajině nejsou. Moskva separatisty nepodporuje a jen dává najevo svou vůli pomoci lidem na východní Ukrajině dodávkou podpory humanitárními konvoji,které však nesmí Ukrajina kontrolovat. Je zvláštní že po dojezdu takové kolony vždy následně dojde k eskalaci bojů. Vypadá to trochu jako ze hry Voskovce &Wericha Těžká Barbora. Také absurdní situace.

Snad nejhorší je propaganda v oblasti působení na lidské emoce. Na snímcích přicházejících výhradně z Ruska jsou vítězní proruští separatisté zacházející nevybíravě se zajatými Ugry. Místní lidé vyjadřují svou nenávist vrahům a fašistům zabíjejícím jejich rodiny. Přitom vlastně nikdo neví z které strany salvy přiletěly a kdo je tedy vlastně vrahem. Stačí tvrzení že Ukrajinci zabíjejí vlastní lidi. Ona je to vlastně pravda, ovšem neví se kteří to jsou, jestli regulerní armáda, nebo separatisté. Ono často není možné identifikovat čí zbraně zabíjejí. Prostě účel světí prostředky. Rozporná tvrzení ovlivňují mínění lidí, kteří nemají přístup k jiným informacím. Pro ně jsou ti špatní vždycky ti zajatí, zubožení a potupení vojáci, kteří za vše mohou. Rozstřílené mrtvoly nejsou důvodem k lítosti. Do těch se kope. Prostě vítězové jsou hrdinové a mohou si dovolit cokoliv a nejsou to jen verbální nadávky.