Když se v poslední době objevila na scéně i jména vyšších církevních představených, například bývalého nuncia v Dominikánské republice arcibiskupa Jozéfa Weselowského, zájem světových médií o tyto kauzy opět ožil. Zvláště se hovoří o trestech, které právem postihly ty, kdo se provinili, mimo jiné například „propuštění z duchovního stavu“ (dimissione dallo stato clericale).
Je pochopitelné, že i naše media o takových kauzách informují. V informacích o postihu těchto tragických činů vstupují média na pole norem církevního práva. Poněvadž jde o speciální problém náboženské oblasti, chybí jim velmi často odborné informace a adekvátní pojmy a tak dochází k neodbornému a zkreslujícímu vyjadřování. Média chybně přejímají a interpretují informace o „laicizaci“, mluví o „zbavení kněžství“, „arcibiskup přišel o kněžství“ a ne vždy tuto skutečnost vysvětlují, takže někdy šíří mylné informace. Reakce odborníků z oblasti církevního práva jsem nezaznamenal.
Dovoluji si proto přinést pár informací: kněžské svěcení jako svátost se v církvi uděluje vzkládáním rukou světitele ve dvou stupních, jako svěcení biskupské a kněžské. Tento úkon (ordinace) vtiskuje podle učení církve tomu, kdo je svěcen, „nezrušitelné znamení“, určitý trvalý charakter, který nelze ničím „smazat“ a který mu zůstává do konce života. Kodex církevního práva k tomu říká: „Platné přijetí svátosti svěcení nelze nikdy zneplatnit“ (kán. 290). A uvádí případy, kdy svěcenec „pozbývá duchovní stav“ (tamtéž), to znamená právo „vykonávat kněžství“. Katolický katechizmus k tomu podává vysvětlení méně právním způsobem: „Platně posvěcený jednotlivec může být jistě z oprávněných důvodů zproštěn závazků a funkcí spojených se svěcením nebo mu může být zakázáno, aby svou funkci vykonával, ale nikdy se nemůže znovu stát laikem ve vlastním slova smyslu, protože znamení vtisknuté svěcením zůstává navždy...“ (čl. 1583). Tady se ještě hlouběji vymezuje slovo „laicizace“.
V církvi jsou tři stupně duchovní služby: biskupové, kněží a jáhni (srov. LG čl. 28, 29).
To jsou tedy základní informace k této problematice. Když tedy Vatikán o někom oznámí, že je „propuštěn z duchovního stavu“ nebo „laicizován“, tak to neznamená „zbavení kněžství“, ale „zproštění závazků a funkcí spojených se svěcením“. Některá media chybně formulovala, že laicizace znamená „propuštění z řad církve“, jako by církev byli jen kněží a ne také a především laici.
Vatikánské sdělovací prostředky mluvily vždy o „zbavení kněžských povinností a převedení do laického stavu“. V některých našich médiích (ČT 24, deník.cz) jsem se setkal s nadpisem: “Vatikán zbavil kněžství arcibiskupa Weselowského“, což je samozřejmě nesmysl. Jako biskup byl zbaven poslání nuncia a nesmí vykonávat úkony, které z jeho biskupského svěcení plynou. Jinde média uvádějí „přišel o kněžský titul“. ČTK formulovala správně: „Byl zbaven kněžských povinností a převeden do laického stavu.“
Kněz je laicizací zbaven služby ve farnosti nebo jiné duchovní služby, nesmí sloužit bohoslužby, hlásat evangelium, udělovat svátosti (například zpověď) atd.
Cizí agentury užívají nejčastěji anglický pojem „defrocked“. Ve francouzštině se užívá v podstatě stejného slova „défroquer“. Je tu formulace „fair quitter le froc“ a vysvětlují, že poslední slovo znamená „l’habit ecclesiastique“, což je obrazné vyjádření. Nebo říkají: „se défroquer“, opustit duchovní stav.
Tolik tedy k tomuto tématu z hlediska věroučného a právního.
kardinál Miloslav Vlk
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kardinal.cz
_profil_top.jpg)
