Patrně jste si všimli, že právě v době, kdy jste čekali určitou aktivitu – bilance, přání, pohled do budoucna – se webová stránka odmlčela. To má svůj důvod v mém letošním mimořádném prožitku Vánoc, jaký jsem v celém svém životě dosud nikdy neměl.

Ale pěkně popořádku: Na jaře letošního roku jsem trochu cítil bolesti ramen. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornost a rozvíjel jsem své bohaté pastorační aktivity dále. Ale po měsíčním lázeňském pobytu v říjnu plném procedur jsem cítil tyto bolesti zřetelněji. A drama začalo vrcholit na Štědrý den k večeru, když jsem se vypravoval ke štědrovečerní hostině u přátel ve fokoláre a na bohatý bohoslužebný koloběh vánočních dnů: zatmělo se mi v očích a cítil jsem závratě. Ale na večeři jsem přece dojel, avšak v jejím průběhu předchozí příznaky zesílily. Rozbouřil se i tlak. Ve společenství byli tři lékaři. Po jejich vyšetření a poradě a po konzultaci s jedním profesorem lékařské fakulty bylo rozhodnuto, že se nebudu vracet domů, ale budu hospitalizován na kardiologickém oddělení interní kliniky na Karlově náměstí. Tak začalo v pozdních hodinách Štědrého večera moje letošní vánoční dobrodružství. Byly zrušeny všechny plánované bohoslužby. Tak jsem prožil Vánoce snad poprvé ve svém kněžském životě bez půlnoční a ani na Hod Boží vánoční jsem nesloužil mši sv. Vánoce a tvář usměvavého Jezulátka v jeslích na vánočních obrázcích se tak proměnily v postní triduum, s bolestí a utrpením, s Ježíšem opuštěným a ukřižovaným.