Jde jen o hospodářské zájmy? Nebo se Čína pokouší prostřednictvím tzv. „mladých“ členských zemí vrazit klín do fungování EU a získat tak vliv na politiku EU obecně – a vůči Číně zvláště? Potrápilo to mimo jiné i předsedu evropských lidovců (EPP) Manfreda Webera (CSU). Ten je, jak známo, kandidátem této frakce na budoucího předsedu Evropské komise i s podporou našich europoslanců, kteří jsou členy této frakce.
Podobně i u nás slyší někteří, pokud jde o čínské přímé investice do naší ekonomiky, trávu růst (ohrožování demokracie apod.). Podívejme se tedy, co nám o rozměru čínských přímých investic v zemích Evropské unie říkají data. Jsou dostupná na seriózním webu Merics (Mercator Institute for China Studies). Uvádíme jak absolutní výši čínských přímých investic za období 2000 až 2017, tak i v závorce přepočet na hlavu obyvatele, což je v zájmu srovnatelnosti nutné.
V uvedeném období činily přímé investice Číny v Německu téměř 20,6 mld. eur (cca 255 europer capita), ve Francii 12,4 mld. eur (185 europer capita), v Itálii 13,7 mld. eur (220 euro per capita), v Holandsku 9 mld. eur (526 euro per capita), v Irsku 2 mld. eur (400 euro per capita), v Portugalsku 6 mld. eur (555 euro per capita) a ve Švédsku 2,8 mld. eur (280 euro per capita).
V kontrastu s tím jsou čínské přímé investice ve středoevropských zemích EU výrazně nižší, s výjimkou Maďarska prakticky zanedbatelné. V Maďarsku dosáhly těsně nad 2 mld. eur (214 euro per capita), v Polsku 1 mld. eur (26 euro per capita), v Česku pak 600 mil. eur (57 euro per capita) a na Slovensku dokonce pouze 100 mil. eur (20 euro per capita). Sečteme-li čínské investice v těchto čtyřech zemích, pak jejich výše za dané období nedosahuje ani zdaleka výše investic například ve Finsku, které činily 7,1 mld. eur, tedy 1 272 eur na hlavu. Mimochodem ve Velké Britanii Číňané investovali za dané období téměř 42,2 mld. eur (703 euro per capita), ale ta, jak známo, Unii zanedlouho opustí…
Dodejme ještě, že prakticky se v případě čínských přímých investic jedná o akvizice, nikoliv o investice na zelené louce. To platí pro všechny země EU.
Zdá se také, že „spanilé jízdy“ našeho pana prezidenta do Číny se na velikosti přímých investic čínských firem u nás (zatím) moc neprojevují (i když například pražské fotbalové Slavii to zřejmě významně pomohlo). A čínským ministerským předsedou přislíbené investice do infrastruktury se také ztrácejí někde na hedvábné stezce. Alespoň prozatím. Nic proti nim, kdyby přišly, infrastrukturu by to jistě vylepšit pomohlo.
Konečně „obavy“ z politického či jiného „rozkladného“ vlivu čínských přímých investic v „juniorských“ členských zemích Unie vyjádřené některými německými politiky, blednou ve srovnání s velikostí těchto investic u nich doma, ještě více pak ve srovnání s jejich výší v jiných západoevropských zemích.
V dnešní postfaktické době postavené na pocitech mohou tato čísla vést ke střízlivějšímu pohledu některých účastníků naší domácí diskuse na téma váhy závadného politického vlivu na naše vnitřní poměry, který si prý s čínskými akvizicemi u nás dovážíme.
(autor je bývalý ministr vlády ČR)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
