Bachraté koňakové sklínky nejprve nahřál, aby se armaňák trochu vypařoval, ucvrnknul do nich babičce i sobě krapek tekutiny a po přiťuknutí k němu chvíli lahodně čichal, než si dal loka.

Po pauze otevřel dózu v níž skladoval krabice s doutníky. Chvíli je otevíral, přikládal je k nosu a přerovnával, až se rozhodl pro tu správnou krabičku a teprve v ní si nejspíš dle barvy vrchního listu vybral takový doutník, na který měl zrovna chuť: ty světlejší jsou jemnější, říkával.

Pokud se pamatuji, jeho oblíbené doutníky nebyly moc tlusté, ani moc dlouhé a voněly po ořechách. Krabičky byly dřevěné a pomalované barevnými erby, postavami a nápisy. Jedna se tuším jmenovala Diablo Churchill. Celofán, v němž byl doutník uložen, děda rozřízl a doutník z něj opatrně vysunul a přiložil si ho k nosu.